ROZHOVOR – Český pohár se vrátil do Prostějova! Olomouc, která loni dokázala trofej získat pro sebe, na své soupeřky v neděli nestačila. Z pohárového zlata se tak po výhře 3:1 radoval tým velezkušeného kouče Miroslava Čady. Foto: Anry Lukáč
Výraznou volejbalovou osobností Čadova výběru je přihrávající smečařka Andrea Kossányiová (23), která se do Prostějova vrátila po dvouletém působení v polské PlusLize z Impelu Vratislav. Rozhodování o návratu do Prostějova napomohla populární Liga mistryň. A první zlatá medaile v letošní sezoně na sebe nenechala dlouho čekat.
Hned semifinálový duel poháru s Ostravou jste dle výsledku 3:0 vyhrály hladce. Jaké bylo semifinále?
Na začátku jsme byly trošku nervózní, jiná hala a prostředí. Trénovaly jsme tady už v sobotu ráno a víme, že se tu těžko přihrává. Podle mě má Ostrava nejlepší servis v lize. Šly jsme do toho s tím, že musíme vyhrát a do finále se probojovat. A dopadlo to dobře.
Ve finále byl Prostějov favoritem. Vaším cílem je nejen zisk poháru, ale i extraligový titul, je to tak?
Je to tak. Všichni říkají, že je jednoduché takto hrát, ale ono to tak jednoduché není. My hrajeme pod tlakem, že musíme vyhrát a proti nám jsou soupeřky, které můžou překvapit. Proto se jim i lépe hraje. My jsme více nervózní, protože od nás se to vítězství očekává.
Vrátila ses do Prostějova po dvouletém působení v Polsku. Ovlivnil návrat Miroslava Čady na post hlavního trenéra tvůj příchod do Prostějova?
Určitě. Já pana trenéra znám a hrála jsem pod ním již dříve tři roky. Ale také to bylo kvůli Lize mistryň, která se do Prostějova vrátila. Ta měla hlavní vliv na rozhodování, jestli zůstanu v Polsku nebo přestoupím do týmu, který bude hrát Ligu mistryň. Je to prestižní a velmi sledovaná soutěž. I když nemáme skupinu, která je hratelná.
Právě na Ligu mistryň jsem chtěla navázat, protože máte opravdu těžkou skupinu. (V základní skupině máte finalistky z Conegliana, Novaru a Fenerbahce Istanbul)
Čekali jsme, že půjdeme z toho nejhoršího koše do té nejlepší skupiny a bereme to dobře. I před dvěma lety, když jsem hrála v Prostějově, jsme dostali třeba Kazaň a vyhráli jsme 3:2. Stane se to! Asi konstalace hvězd, ale je to volejbal. Je to sport a může se stát cokoliv. Přesně to, co hrají proti nám české týmy v extralize, tak hrajeme v Lize mistryň. My můžeme překvapit a udělat nějaký hezký výsledek.
Polsko má vynikající volejbalovou soutěž (muže i ženy), tam se volejbalem žije. Dá se jejich soutěž kvalitativně porovnat s českou extraligou?
Pro Poláky je volejbal TOP sport. Tam chodí 3 000 lidí na zápas. Jejich soutěž je vyrovnanější a složitější. Není to jeden dobrý tým, a potom dlouho nic. Mají v tabulce pět výborných týmů, které se derou o první příčku v tabulce. I když jste v tabulce čtvrtí a hrajete s desátým, tak jdete do zápasu s tím, že můžete prohrát. Nevíte, co se může stát. Je tam vyrovnanější soutěž.
Co ti angažmá v Polsku přineslo?
Byla to velká zkušenost. Chtěla bych se tam vrátit. Naučila jsem se polsky a myslím, že jsem tam zlepšila přihrávku. Odejít do zahraničí byl dobrý krok.
Říkáš, že se chceš vrátit, takže přemýšlíš o zahraničním angažmá?
Určitě.
Jsou i jiné volejbalové země, kde by se ti líbilo? Třeba Itálie?
Itálie by se mi také líbila, i když tam je liga ještě o level výš. Takže je to těžší. Ale určitě je více zemí, kde se hraje dobrý volejbal.
Stále se mluví, že jde nahoru extraliga mužů, ale dá se to říci i o extralize žen?
Co jsem se vrátila ze zahraničí, tak si všímám, že čtyři nejlepší týmy si kvalitou polepšily. Ženský volejbal začíná být populárnější. A mě se i lépe hraje. Já mám raději těžší zápasy než ty lehčí. Mě ty těžké zápasy více baví (smích).
Závěrem se zeptám na reprezentaci, kde ČR vypadla z prestižní světové Grand prix čeká ji Evropská liga a kvalifikace na mistrovství Evropy.
V Evropské lize budou týmy, které vypadly z Grand Prix. Myslím si, že to bude kvalitní soutěž. Otázka je: “Co nám to dá a co nám to přinese?” Jen škoda, že kvalifikaci na Evropu nepořádáme my tady v České republice, ale Slováci.
Finále Českého poháru volejbalistek 2018:
VK UP Olomouc – Prostějov 1:3 (12:25, 18:25, 25:20, 18:25)
Autor: Blanka Popelková
