“Tak nějak mám pocit, že vzdělávání trenérů, metody trénování a obecně vše okolo sportu se točí pouze okolo toho vrcholového,”.reaguje v otevřeném dopisu pan Zbyšek Sedláček na blog Jiřího Popelky o vzdělávání trenérů.

Vzdělávání trenérů! Ožehavé téma českého volejbalu

Ve volejbale se pohybuji přes 40 let a ač jsem nikdy nedosáhl na opravdový vrchol, tak věřím, že o něm něco málo vím, a že se v něm budu pohybovat i nadále. Ať jako hráč, dokud zdraví dovolí, nebo trenér.

Tak nějak mám pocit, že vzdělávání trenérů, metody trénování a obecně vše okolo sportu se točí pouze okolo toho vrcholového. A jelikož vrcholový sport se rovná sport profesionální, tak se předpokládá, že i trenéři jsou profesionálové a tedy se své profesi věnují naplno a to i včetně vzdělávání. Kdo se ale stará o tu druhou část sportu, o tu masovou, o dětskou část? To již nejsou profesionálové, ale nadšenci. A kde mají ti nadšenci vzít čas a někdy i peníze na to, aby se vhodně vzdělávali?

Ve svém článku píšete, že se máme učit. Ano, plně souhlasím. A stejně tak plně souhlasím s tím, že se systém vzdělávání vyvíjí. Ale zde si myslím, že to každý vidíme trošku jinak.

Uvedu to na svém případě. Trénuji děti i dospělé v šestkovém volejbale a stejně tak i v plážovém volejbale. Znám své hranice a tak se to týká začátečníků a amatérů. Beach je populární, takže tam za trénování je malá odměna, za trénování šestkového je to sotva na pivo. Zcela opominu fakt, jako jsou vděk a chování dětí, přístup a podpora rodičů. Bavme se pouze o čase a penězích. Musel jsem si přizpůsobit práci tak, abych mohl pondělí až čtvrtek odcházet tak, abych od 15 hodin mohl trénovat. Není to pro mě problém, dělám to rád. A chci se k tomu i vzdělávat. A jaké jsou tedy pro mě možnosti? Chtěl jsem si například udělat druhou třídu. Na nic ji nepotřebuji, nemám ambice trénovat někde výš, ale chtěl jsem se vzdělat. Takže nejdříve musím mít “společný základ sportovního tréninku …”. Letos to bylo vypsané na únor. Jsou to dva celé víkendy a 3700 Kč + ubytování + doprava … A řeším otázku zda mi to za to stojí, zda mám raději strávit dva víkendy na školení, ještě k tomu, že nejsem ani jedno odpoledne (večer) v týdnu doma, nebo jet s rodinou a přáteli na lyže. Jak to asi dopadlo?

Takže v čem se liší můj a Váš pohled na vývoj vzdělávání? Souhlasím s Vámi, že je potřeba se vzdělávat a chci se vzdělávat. Problém vidím ve formě. Proč musím obětovat tolik víkendů, abych se něco naučil? Proč v době plně závislé na elektronice není možné se informace dozvědět formou podcastů, videí nebo i článků? Proč není možné vzdělávání průběžné, dálkové? Já se chci dozvědět nové věci, nové metody, ale když obětuji odpoledne všedních dní, tak už nemám chuť obětovat i víkendy. Mohu vystudovat vysokou školu dálkově, ale nemohu si dálkově zvýšit trenérskou kvalifikaci?

Byl jsem na Vašem semináři kondiční přípravy – cena se mi za pár hodin zdála vysoká, ale budiž. Vrátil jsem se z lyží a šel jsem se něco dozvědět. Líbilo se mi to.

Loni či předloni dělal Márty s Lenkou a Rosťou semináře o trénování beach volejbalu. Bylo to třikrát, bylo to fajn, ukázalo se tam, že každý učí něco nějak jinak a vyšumělo to. Byl to všední den, tuším od 10 hodin, vždy někde v Praze, chtěli za to 100 / 150 Kč. Vyšumělo to, protože připravují metodiku tréninku. Pro olympioniky. A kdo připraví metodiku pro děti? Pro amatéry? 3 x týdně, po té co odpoledne odtrénuji děti, chodím hrát beach a vždy na sousedních kurtech někdo někoho trénuje. Většinou v tuto dobu již dospělé, tzv. hobíky. A musím říci, že často trpím. Co tito “trenéři” učí je neuvěřitelné. A jsou to stejní “trenéři”, kteří do 18 hodin učí děti. A to jsou ti budoucí olympionici, ne?

V loňském roce jsem kontaktoval pána ze svazu, který má na starosti vzdělávání s dotazem na možnost dálkového studia na druhou třídu. Bylo mi řečeno, že to možné není. A ptal se, zda mi jde o licenci či o vzdělávání. Odpověděl jsem, že o vzdělávání a požádal o možnost zakoupit / získat studijní materiály, které jsou s touto licencí spojeny. Už se mi neozval (pravda, neurgoval jsem to).

V živé paměti mám školení na 3. trenérskou třídu. Školitelé a program – musím říci, že fakt dobré. Dva víkendy, ale stálo to za to. Nicméně – doporučená literatura a závěrečné testy. Četl někdy někdo např. volejbal – viděno třemi? Zkusil někdy někdo vysvětlit dětem, jak si nadhodit balón slovy, která jsou použita v učebnici trenérů mládeže? Ano, zakoupením jsem přispěl svazu či panu Haníkovi, ale že by to byl nějaký přínos pro mě? A testy – forma testu, výběr z připravených odpovědí, každá odpověď má 3 až 5 řádků a hledá se tam rozdíl v jednom ve dvou slovech. No, nevím, zda se tím ověří schopnost trénovat či schopnost hledat rozdíly v textu.

Bude změna vzdělávání. Bude to více hodin školení? Bude to ještě více nedostupné pro nadšence? Více ztraceného času?

Rozhodně celým příspěvkem nechci říci, že školení, vzdělávání či dokonce trénování rozumím. Uvědomuji si, že tomu nerozumím. Chci pouze naznačit, že mi tu nějaké možnosti chybí a vidím i jiné cesty, než jenom organizačně, časově a finančně náročná školení. Zejména pro ty, kteří to dělají ze zájmu, které to neživí a kteří vedle trénování dělají i něco jiného.

Děkujeme panu Sedláčkovi za jeho názor k tématu vzdělávání trenérů.