Zúčastnila se olympijských her v letech 2000 a 2004, mistrovství Evropy v roce 1995 a společně s Evou Celbovou (dnes Ryšavou) dvakrát vyhrála mistrovství Evropy v beach volejbalu. Z této akce má navíc i tři bronzy a jeden další bronz pak dokonce i z mistrovství světa. Soňa Nováková (za svobodna Dosoudilová) má ale za sebou i úspěšnou klubovou kariéru. Šest let strávila v tehdy špičkovém klubu Telekom Post Vídeň a dva roky i v řeckém Iraklis Kifissia. S Prostějovem pak v sezoně 2009/10 získala mistrovský titul a český pohár. Nyní se ve svých šestačtyřiceti letech na Hanou vrací od brněnský Šelem s tím, že zde svou bohatou a úspěšnou kariéru ukončí. Foto: VK Šelmy Brno

Vracíte se do Prostějova zhruba po jedenácti letech se skvělými vzpomínkami. Naposledy jste tam v jedné sezoně vyhrála jak mistrovský titul, tak i český pohár. Jak to celé nyní prožíváte?
Musím říct, že se těším. Jednak proto, že to tam dobře znám a také, protože si dobře rozumím s trenérem Mirkem Čadou. Nejen z Prostějova, ale i z Králova Pole Brno. Dále tam hraje i několik hráček ze Šelem a s Solange Soares, dnešní trenérkou v posilovně, jsem hrála právě před těmi deseti lety.

S jakými ambicemi (osobními i klubovými) do nového ročníku jdete?
Dostala jsem nabídku na nahrávačskou dvojku, takže je pro mě prioritou kvalitní trénink a podpora první nahrávačky. To jsou tedy mé osobní ambice. Co se týče klubových, tak předpokládám, že to bude asi obhajoba titulu. Nebude to ale nic jednoduchého. Loni byla liga poměrně vyrovnaná a adeptů na vítězství tam bylo opravdu hodně. Něco podobného očekávám i letos. Obhajoba je přece jen těžší, než když do toho člověk jde s tím, že může překvapit.

Jak se těšíte na skvělé prostějovské publikum?
Co se týče publika, mnoho tváří si tam ještě pamatuji. Těším se tedy, že je znovu uvidím. A samozřejmě i na jejich podporu, která byla vždycky úžasná.

Kromě Česka jste hrála ještě šest let v Rakousku a dva roky v Řecku. Můžete tato tři volejbalová prostředí nějak porovnat?
Do Rakouska jsem šla v době, kdy tamní majitel nakupoval ty nejlepší hráčky a dvakrát po sobě jsme hráli finále poháru CEV. Po třech letech se ale změnil klubový koncept a vedení začalo do týmu implementovat mnohem více rakouských hráček. Úroveň tedy sice klesla, ale pro rakouský volejbal to bylo jen dobře a dnes jdou vidět výsledky. A to i co se týče beach volejbalu. V Řecku jsem pak nehrála v žádném top týmu. Kifissia byl spíše rodinný klub. Šla jsem tam se svými dvěma dětmi a moc se mi líbil jejich přístup k nim. K narozeninám každému z nich vždycky připravili velikou oslavu. Od té doby tam jezdíme každý rok na dovolenou.

Věnujete se i beach volejbalu, ve kterém jste získala několik medailí z mistrovství světa i Evropy?
Ne. Už zhruba pět let. Jdu si maximálně zahrát s holkama a párkrát do týdne pomáhám s trénováním dětí.

Jak jste v tak nabitém programu dokázala najít čas ještě na náročné studium práv a na vychování tří dětí?
Šla jsem do Brna studovat a prostě to u nás funguje tak, že vysokoškolačky hodně hrají volejbal. Je to případ více týmů než Králova Pole. Třeba pražského Olympu nebo UP Olomouc. I když je pravda, že dnes už se to více prokládá profesionálkami. Bylo to tedy pro mě automatické. Trošku jsem si tehdy studium protáhla, ale skloubit se to dalo. No a co se týče dětí, tak to bylo něco, co jsem si přála vždy. Jen jsou pak těžší ty návraty na hřiště. Mně ale vždycky zafungovala svalová paměť.

Hrajete nyní ještě profesionálně, nebo už se věnujete i jiné práci?
Už ne. Když jsem před čtyřmi lety přestoupila do Šelem, tak jsem to začala kombinovat. Pracuji jako finanční zprostředkovatel. Je to pro mě výhodné, jelikož tuto profesi vykonávám jako OSVČ a práci si chystám sama. I v Prostějově to budu mít podobně. Ve své práci navíc částečně využívám i znalosti z oboru, který jsem vystudovala.

Existuje nějaký cíl, kterého jste ve své bohaté kariéře nedosáhla?
Určitě ne. Jsem spokojená a sportuji, protože mě to pořád baví a cítím se při tom dobře.

Kde vidíte, jako člověk, který se v této oblasti pohybuje již dlouho, pozitiva a naopak nedostatky českého volejbalu? A jak vidíte jeho budoucnost?
Je pravdou, že sport není v dnešní době příliš podporovaný a děti mají na výběr z mnoha možností a nevidí ve sportu už takové potěšení. To všechno vede k tomu, že nemáme tak silnou základnu. A co se týče volejbalu samotného, tak nevím, čím to je, ale v posledních několika letech se začalo opravdu dařit chlapcům. U dívek tomu bohužel tak není. Nevím, proč. Je to spíš otázka na svaz a na trenéry, kteří to mají na starost.

A co se týče té budoucnosti?
Myslím si, že vlivem covidu se situace spíše zhoršila. Děti nesportovaly a mnohde se jich vrátila třeba jenom polovina. A opravdu nevím, jak to napravit. Možná by pomohla větší podpora ze strany státu, ale jak už jsem řekla – nevím.

Jak dlouho ještě plánujete hrát na nejvyšší úrovni?
Už před sezonou jsem říkala, že končím (smích). Pak jsem ale dostala tuto nabídka, která se neodmítá. Už asi deset let říkám „poslední rok”. Tak tedy letos definitivně: „Poslední rok!”.

 

Zdroj: prostejovsky.denik.cz