Bezprostředně po konci ženského i mužského mistrovství světa se snesla vlna kritiky na Světovou volejbalovou federaci (FIVB).

Kromě věcných připomínek k samotnému šampionátu se hlavní výtky týkají především plánování světových volejbalových akcí, jmenovitě pak nabitému kalendáři roku 2019.

Podobně třeba jako ve fotbalové Premier League se začalo i ve volejbalovém prostředí řešit extrémní vytížení špičkových hráčů, jimž skloubení klubových a reprezentačních povinností nedává prakticky žádný čas na regeneraci. Nedávno se tak třeba v rozhovoru elitní americký smečař a hráč Zenitu Kazaň Matt Anderson přiznal, že po skončení šampionátu vážil o pět kilo méně, než před jeho začátkem. Anderson navíc před dvěma lety v průběhu sezóny nečekaně opustil Kazaň a až později klub zveřejnil, že se americký smečař musel vypořádat s pocity vyhoření a depresemi, a proto mu umožnil několikaměsíční rekonvalescenci s rodinou ve Státech (po návratu se Anderson excelentním výkonem ve Final Four Ligy mistrů zasloužil o jeden z titulů v nejprestižnější klubové soutěži).

A zdá se, že Anderson není v branži výjimkou a kritika nabitého programu přichází nejen z řad hráčů a funkcionářů klubů, ale připomínky mají i zástupci národních federací. Letos se reprezentanti, kteří se v národních barvách dostali až do závěrečných kol šampionátu, hlásili u svých klubů prakticky bezprostředně před prvními zápasy a vůbec se tak neúčastnili přípravy. Při pohledu na volejbalový kalendář roku 2019 sice fanoušek zaplesá nad dlouhým výčtem volejbalových svátků, ale při bližším pohledu je jasné, že šanci na úspěch budou mít především týmy s širšími kádry a základní premisou pro úspěch bude chuť hráčů reprezentovat a trenérova schopnost rozložit síly mezi jednotlivé turnaje.

Reprezentační povinnosti začnou špičkovým hráčům již koncem května, kdy začíná šestitýdenní zápolení v Lize národů vrcholící závěrečným turnajem v USA, kde se 14. července sehraje i finálové klání. V průběhu srpna se pak rozehraje kvalifikace pro Olympijské hry. Celkovému systému kvalifikace pro OH nemohou přijít na chuť především Poláci, kterým ani titul mistrů světa nezajišťuje přímý postup a budou se tak muset prokousat náročnou kvalifikací. Zároveň podle Poláků hrozí, že se na Olympijských hrách octnou výrazně slabší týmy na úkor některých volejbalových velmocí.

Obzvláště náročný pak bude následující rok pro evropské celky, protože od 13. do 29. září se uskuteční Mistrovství Evropy 2019 a bude spolupořádáno čtyřmi zeměmi (Slovinsko, Belgie, Nizozemsko a Francie), což slibuje přidanou hodnotu v podobě hodin strávených přelety letadlem nebo na cestě autobusem, což bylo jedním z problémů letošního MS. A ačkoliv Světový pohár bývá tradičně možností, jak dát méně ostříleným hráčům šanci zabojovat o zajímavý finanční bonus, turnaj, který začne dva dny po konci ME, 1. října, bude příští rok speciálně bonifikován body do dlouhodobého žebříčku FIVB a pro některé týmy tak bude důležitým milníkem na jejich cestě na OH.

Po tomto maratonu by se pak měli hráči prakticky okamžitě hlásit ve svých klubech. Nejenže tedy hrozí, že je dost dobře možné, že se kvalita jednotlivých akcí zhorší, neboť trenéři budou nuceni šetřit své hvězdy, ale vzhledem k takovému zatížení se nelze divit, pokud by se někteří volejbalisté zřekli svých reprezentačních povinností. Stále není jisté, zda se FIVB odhodlá k nějaké revizi volejbalového kalendáře pro rok 2019, ale ačkoliv to není pravděpodobné, definitivně bude jasněji až po kongresu FIVB, který se koná 12. listopadu…

 

 

 

 

Pro VolleyCountry.com T. Bajusz

Doprava ZDARMA při nákupu nad 1500Kč. Skrýt