Neapol nabídla upravený formát univerziády s redukcí týmů – oproti univerziádě v Taipei. Důvodem byly finance. Itálie přebrala pořadatelství od Brazílie na poslední chvíli a požadavkem bylo snížení celkového počtu účastníků.

Co to znamenalo pro volejbal? Všechny volejbalové týmy se ubytovaly v jediném hotelu Salerno (cca 70 kilometrů na jih směrem od Neapole). Kapacita byla brutálně navýšena dodáním postelí a z útulného dvojlůžkového pokoje se stal 4lůžák ve složení od kraje k oknu (Vašina, Melichárek, Foltýn, Bednář). Trochu masakr. Spojené ” mistrovství ” mužů a žen.

Odlet vládním speciálem z letiště Praha – Kbely proběhl (v neděli 30. června) OK. Tréninkový program byl specifický. Soutěž volejbalistek začínala 5. července a řešily se 4 tréninkové dny (orientace v možnostech dopravy na tréninky do 19 až 71 km vzdálených hal, to je 20 – 90 minut na jednu jízdu + 90 minutové tréninky). Krátký návrat k naší přípravě v ČR. Odehráli jsme 6 přípravných zápasů s univerzitami z USA. Ne vše bylo ideální, vytížení smečařky Evy Svobodové s reprezentací žen jí umožnilo absolvovat s námi pouze jeden přípravný zápas – vítězství nad silným týmem OHIO 3:1. Zranění diagonální hráčky Lucky Kalhousové v předposledním přípravném zápase 6 dní před odletem rozhodlo o tom, že pojedeme na 11 hráček. Odmítnutí oslovených hráček  ze zdravotních a osobních důvodů jsem “na sílu” neřešil a stále si myslím, že hrát na Univerziádě je VÝZVA a POCTA! V přípravě jsem se snažil uplatnit princip reciproční férovosti a v technologii tréninkového procesu neustále procvičovat  mentalizaci herního děje a budování návyků na herní řešení.

Závěrem se nám podařilo dohodnout s týmem Německa utkání v rámci společného tréninku (prohra 1:3), ale důležitý moment – nastoupili jsme v kompletní sestavě včetně smečařky Evy Svobodové, která dorazila z Peru (v úterý 2. července kolem půlnoci). Eva je výbornou týmovou hráčkou a přinesla do družstva emoce a dovednosti! Průběh turnaje přinesl ve skupině  balancování na hraně úspěchu (postup mezi 8 nejlepších) i neúspěchu. Podařilo se nám zmobilizovat po prohraném úvodním pětisetovém zápase s Maďarskem 2:3 síly a přežít klinickou volejbalovou smrt za stavu 0:2 na sety v 2. zápase s Tai-pei. Vyhraná koncovka 25:23 ve 3. setu “nakopla” hráčky k lepšímu výkonu a zasloužené výhře 3:2!

V posledním zápase s Argentinou jsme zvládli těžké koncovky a ve 4. setu už Argentinu do zápasu nepustili! Rozhodla týmovost a každá hráčka si sáhla na dno svých psychických i fyzických sil!  V těchto třech dnech jsme zrušili dopolední tréninky – v podstatě vzhledem k problémům s dopravou (časově neřešitelné). Náhradní program měl charakter 20 min. kondičního tréninku v posilovně v dopoledním čase. Přesto jsme po 3 těžkých dnech vycestovali do tréninkové haly .

Čtvrtfinálový zápas s Ruskem (vítěz turnaje) přinesl z naší strany výborný 1. set, kdy jsme nevyužili bodových situací, a to rozhodlo o vítězství Ruska 27:25. Od 2. setu byl ruský tým důraznější a méně chyboval. V souboji s Německem se nám vydařil 1. a 2. set, kdy jsme byli lepším týmem ve všech činnostech! Naopak ve 3. a 4. setu se nám rozpadla hra v komplexu i po přihrávce. Pátý set se odvíjel od úvodního míče ve prospěch Německa.

V zápase o 7. místo jsme jednoznačně porazili Kanadu 3:0. Vzhledem k výsledkům turnaje. 1. Rusko, 2. Itálie, 3. Japonsko, 4 Maďarsko, 5. Německo, 6 Brazílie, 7 Česká republika, 8, Kanada byla při zvládnutí prvního zápasu s Maďarskem reálná šance na postup mezi 4 nejlepší týmy – Maďarky ve čtvrtfinále porazili také Kanadu 3:0! O významu turnaje pro silné evropské týmy svědčí i to, že ruský tým žen vedl Andrej Voronkov, borec, který vyhrál s Novosibirskem Ligu mistrů a vedl v letech 2013/14 mužskou sbornou. V letošním roce trénoval druhý tým ruské Superligy žen Lokomotiv Kaliningrad. Ruský tým ve finále přehrál zaslouženě domácí výběr Itálie, který byl převážně složen z hráček, které prošly centralizovanou přípravou (kadetek a juniorek) v italském “Centro Pavesi” nedaleko Milána. Tým vedla dvojice Marco Paglialunga a Luca Pieragnoli, kteří dlouhodobě trénovali hráčky v centrální přípravě pod hlavičkou “Club Italia”.

Ruský výběr mužů vedl stále ještě aktivní hráč – libero Kazaně Alexej Verbov a právě Verbov povede od nové sezóny Kazaň místo trenéra Alekna, který se přesouvá na pozici sportovního ředitele. Ale zpět k našemu výběru. Pochvalu si zaslouží všechny hráčky. Osa týmu se vykrystalizovala během přípravy a pro náš výkon určitě důležitá kvalita na nahrávce Anny Pospíšilové, smečařek Evy Svobodové a Šárky Bouškové, kapitánky – blokařky Pavlíny Šimáňové a libera Terezy Slavíkové. Nejmladší hráčkou je blokařka Míša Nečasová (roč. 1999). Univerziáda měla věkové omezení hráček 1. 1. 1994 a mladší. Za dva roky v Číně je pravděpodobné, že budou moci startovat hráčky narozené po 1. 1. 1996!

 

Autor: Luboš Bednář