Prázdné stadiony, pravidelné testování před zápasy i brzký zákaz večerního vycházení. To vše momentálně zažívají někteří profesionální sportovci ve Francii.   Foto: Deník / Radek Štohl

Podobné to má také volejbalový reprezentant Adam Bartoš působící v Nantes. Na západě země však restrikce nejsou doposud tak horlivé.
„Zákaz vycházení se nás aktuálně moc netýká, od města máme povolení pohybu také v jiných časech. Někde ho však před dvěma týdny zavedli od 18.00 hodin do 6.00 hodin. Předtím to alespoň bylo od osmi večer,“ přibližuje zlínský odchovanec.
Vydaná nařízení ovšem paradoxně můžou působit kontraproduktivně.  „Je to znát hlavně v obchodech, které mají kratší dobu provozu. O to víc lidí se tam tedy kumuluje,“ reaguje na pravděpodobně nejabsurdnější restrikci.
Stejně jako v České republice, tak rovněž ve Francii platí povinné zakrývání dýchacích cest. „Roušky kromě domácností musí být úplně všude,“ nechává nahlédnout na tamní omezení. Současné proticovidové kroky a postupy v zemi ovšem už nesleduje. „Pořád se mění. Co tak pozoruji, tak většina lidí opatření dodržuje. Nespokojenost s nimi však samozřejmě je,“ poukazuje na jev, který není pouze u nás.
Osobně nejhůře přijímá záležitosti, na které byl v minulosti zvyklý a v podstatě patřily k samozřejmosti. „Nejvíce mi chybí jen tak si zajít do města nebo restaurace na odreagování,“ vypichuje hlavní body dříve normálních kroků.
Čas tak má převážně rozdělený mezi obydlí a volejbal, za kterým do nejvyšší francouzské soutěže Ligue A přišel. Zde musí podstupovat pravidelné testování.
TESTOVÁNÍ PŘÍJEMNÉ NENÍ
„Popravdě úplně netuším, zda je to přímo nařízení ligy, ale každý týden chodíme na testy, které si platí samotné kluby. Výsledky máme většinou do čtyř hodin,“ upřesňuje. Zcela bez okolků však přiznává, že tato nezbytná část k příjemným zážitkům nepatří. „Moc dobře to nesnáším. Všichni se mi tady smějí,“ vypráví s humorem. „Nějak mi to nedělá dobře, někdy to dokonce bolí,“ svěřuje se upřímně.
Dosud měl však štěstí, koronavirové onemocnění neprodělal. „Musím zaklepat na dřevo,ale zatím se nám to nějak vyhnulo. Sice jsme měli jsme nějaké podezření, ale hnedka jsme šli na testy a ty to vyvrátily,“ oddechl si Bartoš.
I přes to ovšem zůstává mrzutý. A to při pohledu na prázdné tribuny. „Všechny sportovní soutěže jsou bez diváků, je to smutné,“ chybí mu už strhující atmosféra během zápasů. V České republice některé sportovní kluby musely přistoupit k nepopulárnímu kroku a v kolonce mezd začít škrtat.
Jak to mají v Nantes? „Co tak vím, na platy se tady nesahalo. Nebo alespoň mně se to nijak nedotklo.“
Ve městě s více než 300 000 obyvateli působí od letošní sezony. Dění okolo klubu si prozatím velmi pochvaluje. „Co se týče organizace a chodu tak je to super, jsem mile překvapen,“ mne si ruce. Tabulkové postavení však není takové, jaké by si přál. Po 17 odehraných kolech se s Nantes nachází na předposledním 13. místě Ligue A.
„Bohužel se nám letos výsledkově nedaří tak, jak bychom si představovali. Každá sezona ale nemůže být perfektní,“ ví dobře.
Nedávno se svými spoluhráči zažil měsíční volno od zápasů v nejvyšší soutěži.
„V lednu původně měla být kvalifikace na Evropu, nakonec se většina skupin přesunula až na květen, takže liga využila prostor, ve kterém bylo volno kvůli repre na to, aby se dohrály všechny odložené zápasy. My jsme žádné utkání zatím odkládat nemuseli, takže jedeme podle prvotního plánu,“ vysvětlil Adam Bartoš. I díky tomu se tak v prosinci mohl podívat do rodné vlasti. „Na vánoce jsem byl doma, cesta proběhla naprosto bez omezení,“ měl v té době štěstí. Nyní by se už při návratu musel prokázat negativním PCR testem.
TERORISTICKÉ ÚTOKY? HROZNÉ
Adam Bartoš ve Francii působí už šestou sezonu. Loni na podzim tak pochopitelně zachytil informace o teroristických útocích, které na konci října odehrály v Nice. Tedy městě, ve kterém odehrál dva roky.
„Je to vážně hrozné,“ smutní při vzpomínkách na čtvrt roku starou událost, při útoku u kostela zemřeli tři lidé
„Hned jsem si vybavil ten kostel, často jsem kolem něj chodil. Ale celkově mě to šokovalo. Nezáleží na tom, ve kterém městě by se to stalo,“ vybavuje si chmurné okamžiky 28letý volejbalista.
Osobně však nepocítil, že by se zpřísnila opatření proti potenciálním budoucím nešvarům. „Celou sezonu opravdu fungujeme na bázi domov-hala. Pouze jsem četl, že na hranicích probíhá více kontrol,“ nemá další bližší informace. Zprávy naopak má stále o svém bývalém klubu – zlínské Fatře, ve které působil v letech 2010 – 2014. Někdejšímu zaměstnavateli se však nedaří podle představ, momentálně se nachází na poslední příčce Uniqa extraligy a bojuje o předkolo play-off. „Sleduji většinou jen výsledky zápasů. Současného postavení je škoda, ale ještě není konec sezony,“ věří v účast v TOP 12 a dalších bojích.
Autor: Radek Štohl
Zdroj: zlínský.denik.cz