ROZHOVOR – Letos v červnu jí bude teprve osmnáct let, přesto se po sportovní stránce už nyní může počítat mezi zkušenější opory volejbalového Sokola Šternberka. Foto: Sokol Šternberk
Vždyť v základní sestavě týmu z nejmenšího extraligového města odehrála Ema Kneiflová už dvě sezony a navíc je dlouholetou mládežnickou reprezentantkou i několikanásobnou medailistkou z dorosteneckých republikových šampionátů. “Prolínání soutěží mládeže a dospělých je přínos pro všechny hráčky, které mají tuto možnost,” míní velká šternberská volejbalová naděje Ema Kneiflová.
Jaké byly tvé volejbalové začátky a jak na ně vzpomínáš?
Celkem krušné. Začínala jsem pod panem trenérem Stanickým a tréninky se konaly v tělocvičně, kde dodnes hrajeme soutěž mládeže. Tehdy jsem si určitě při podávání balonů při extraligových zápasech žen ani nepomyslela, že bych nejvyšší soutěž někdy mohla hrát i já. Bylo to období, kdy jsem i chvíli chtěla s volejbalem skončit. Přes počáteční krušné období jsem ale vytrvala a v kategorii starších žaček jsem jednou až dvakrát týdně začala jezdit na tréninky k panu trenérovi Papcunovi „na zkušenou“. Po první sezoně nastal zlom a první úspěchy. Určitě chci vzkázat všem začínajícím volejbalistkám, aby zatnuly zuby a překonaly nezdary, stojí to za to vydržet u volejbalu, protože je to krásný sport.
V extralize žen působíš už několikátou sezonu. Jak to vnímáš, protože jsi a ještě budeš věkem juniorka?
Určitě to vnímám jako velký přínos. Ne každé mládežnici se to podaří, aby dostala tolik času na hřišti, za to jsem hodně vděčná. Věřím, že se díky tomu i letos budu moci posouvat ve volejbalovém umu dál, zlepšovat se ve všech herních činnostech a budu moct nabírat zkušenosti. Myslím si, že prolínání soutěží je přínos pro všechny hráčky, které mají tuto možnost.
Jak bys zhodnotila svůj výkon v předčasně ukončené sezoně, která se kvůli epidemii koronaviru nedočkala vyvrcholení v podobě play-off?
Všichni sportovci mají světlé i stinné stránky a myslím, že i statistiky při srovnání s dalšími blokařkami v rámci extraligy snad ukázaly, že jsem na dobré cestě a uplynulá sezona byla spíše o mých světlých stránkách. Jsem si ale vědoma, že je pořád co pilovat. Velmi mě mrzí předčasně ukončená sezona, protože celý tým měl podle mě našlápnuto na zajímavé play-off. Holky už mi nyní moc chybí.
Dá se zvládnout studium na gymnáziu v kombinaci s vrcholovým volejbalem?
Je to náročné, protože nejsem vyloženě studijní typ. Jsou předměty, v nichž musím extrémně zabrat a nejsou můj šálek čaje. Vzhledem k mé účasti nejen v extralize žen, mládeže ale i v reprezentaci mám občas absence, takže studium lze zvládnout jen díky individuálnímu studijnímu programu a nastavení studijních povinností speciálně pro sportovní třídu. Určitě jako sportovci nemáme nic zadarmo, ale když se zatnou zuby a maká se průběžně celý rok, skloubit to lze. Určitě chci moc poděkovat vyučujícím za komunikaci a vstřícnost při možnostech plnění studijního plánu.
Kromě studia a extraligy žen jsi ještě kapitánkou v reprezentaci mládeže. Není toho na tebe někdy až moc?
Občas byly chvíle, kdy jsem nestíhala, ale pokud zrovna není ukončení klasifikace, zvládnutelné to je. Od malička mi bylo zvláště maminkou vštěpováno, a nyní to tak cítím i já, že reprezentovat je nejvýš, co může sportovec dosáhnout. Je to čest mít „lvíčka na prsou“ a být ještě kapitánkou je taková třešnička na dortu. Máme super tým ve všech směrech a věřím, že budeme mít šanci zakončit naši kategorii navýšením bodů do rankingu CEV.
Jak hodnotíš uplynulou sezonu z pohledu šternberského týmu?
Myslím, že sezona byla úspěšná a dala každému z nás něco. Například naději, že i malý klub může vyhrát zápas proti favoritům. Určitě mělo pozitivní dopad to, že jsme si sedly i lidsky s holkama, že máme od loňské sezony stejného trenéra, což přineslo určitou stabilitu. Skvělí byli i fanoušci, což nám určitě také pomohlo k některým výsledkům. Já osobně jsem vnímala naši hru diametrálně odlišně od loňského barážového ročníku. Nyní jsme ukázaly nejen fanouškům, ale i samy sobě, že umíme hrát i pohledný volejbal. Volejbalově pěkné zápasy byly proti Olomouci a Šelmám. Za sebe musím říct, že je určitě velká škoda zranění Verči Schandlové, její absence pro nás byla citelná.
V kádru opět dochází k velkým změnám. Odešly všechny cizinky. Nemáš z toho strach?
Z toho strach nemám, byť je mi to hodně líto. Holky mi budou jak herně, tak lidsky chybět, ale to je volejbal. Určitě věřím, že trenér opět poskládá tým, který si sedne a bude kompaktní. Výhodou je, že následující sezonu se nesestupuje, takže nemusí být nutně takový tlak na výsledky. I přesto doufám, že dno tabulky hrát nebudeme. Nějaká jména jsem už od trenéra slyšela a zní to velmi nadějně jak pro tým, tak pro fanoušky.
Jaké jsou tvé cíle do příští sezony?
Určitě se posouvat volejbalově dál jak individuálně, tak s týmem a odstranit nedostatky z letošní sezony. Ráda bych odmaturovala a dostala se na vysokou školu.
Máš nějaký volejbalový vzor?
Lina Lazarenková, Marina Lubianová. Obě jsou mladé blokařky, které to i přes svůj věk dotáhly daleko.
Autor: Adam Fritscher
