Říká o sobě, že hrála volejbal ve Francii, má titul mistra republiky a byla v národním týmu, ale to vše bere Anna Earl jen s nadsázkou. Jako malá dívka skutečně v zemi rytíře Rolanda hrála, titul má s volejbalisty Kladna jako jejich statistička a u národního týmu působila také. Každopádně bez jejího leckdy ne moc viditelného příspěvku by extraligový volejbalový klub z Kladna nemohl fungovat, proto je Anna další Hrdinou víkendu Kladenského deníku.  Foto: Deník/Rudolf Muzika

volejbalová cvičení o zeď

Její jméno česky nezní, ale Češkou samozřejmě je. Pochází ze sportovní rodiny, protože tátou je někdejší volejbalový reprezentant a dnes šéf Kladna Milan Fortuník, maminkou bývalá volejbalistka. A bratr výborný nahrávač, který to dotáhl až do nejvyšší soutěže a zahraničí. „Já byla rebel, vybrala jsem si basketbal. Ona ho tedy hrála i moje teta Eva (Fortuníková) a výborně – byla i na olympiádě v Soulu. Ale rodičům to nevadilo, byli rádi, že s bráchou něco děláme,“ vzpomíná.

Anna se později přešaltovala přece jen také na volejbal. Vdala se za Australana Earla, jenž hrál za Kladno, a byť se později rozešli, u vysoké sítě už zůstala. „Před šesti roky táta znovu zakládal volejbal v Kladně a já mu zkraje pomáhala s dětmi a pak s některými věcmi na počítači jako tvorbou základních webových stránek. Postupně se práce nabalovala. Takže původně jsme to dělala při zaměstnání a dnes mi přijde, že to zabere dva plné úvazky,“ směje se třiatřicetiletá žena.

V klubu má funkci se zvláštním názvem: generální koordinátorka. To proto, že nevěděli, jak jí vlastně pojmenovat, když dělá tolik organizačních věcí. Ať už to jsou smlouvy pro hráče, jejich bydlení, auta, také trenéři, tělocvičny, vybavení. Anna umí i masírovat, tejpovat, pomáhá s tréninkem dětí, ale i s tvorbou webových stránek nebo propagací klubu na sociálních sítích. „Nejvíc času trávím s A týmem. Kluci už jsou postupem let spíš jako děti a občas mi ze srandy říkají mami,” vypráví dívka.

Co má ráda Anna na volejbalu? Jasně, vyhrocené bitvy jí baví, ale přece jen je ženou a ty koukají na sport jinýma očima než muži. „Mě baví parta, jakou máme. Nebo i různé charitativní akce. Slyšet třeba příběhy dětí v Klokánku v Hostivici, kde jsme byli, to je brutální, protože si teprve pak člověk uvědomí, jak se máme dobře. Nebo když dívka vydražila dres Milana Moníka, já jí zprostředkovala společnou fotku s ním a ona plakala radostí, tak to jsou momenty, proč to vlastně celé dělám,“ říká Anna a na to, že je pořád mezi chlapy, si nestěžuje. „Já jsem od malička s kluky víc a vůbec mi to nevadí, dokonce mi to většinou přijde jednodušší na organizaci. Na druhou stranu chlapi dnes často snad až příliš koukají na to, jak vypadají. To jsou čtyři barvy, koukání do zrcadla. Jednu sezonu jsme vozili kvůli jednou hráči i fén, potřeboval si vyfénovat vlasy,“ usmívá se Anna a těší se i na holky, dívčí tým totiž klub letos založil.

A věří, že Kladno zase jednou v budoucnu vystoupá na nejvyšší příčky mužské extraligy, kam v minulosti často patřilo. „Proto to všichni děláme. Zatím jsme vyhráli Český pohár, kde jsme si ale nemohla užít oslavy naplno, protože jsme tehdy ještě měla i jinou práci. O to víc se těším na ten titul,“ dodala Anna Earl.

 

 

Autor: Rudolf Muzika
Zdroj: kladensky.denik.cz