Extraligový titul, stříbro z národního poháru a důstojné vystoupení v Lize mistrů. To je základní výsledková bilance Volejbalového klubu ČEZ Karlovarsko v uplynulé sezoně. „Ten tým se hodně posunul, některé hlavní opory se nám podařilo udržet,“ těší předsedu klubu Jakuba Novotného. Foto: VK ČEZ Karlovarsko

volejbalová cvičení o zeď

Co pro váš klub letošní titul znamená?
Pro klub to znamená určitě satisfakci za odvedenou práci a za trpělivost, kterou má. Je to i potvrzení toho, že jsme tam, kde chceme být. Vyhrát titul jednou je krásné, euforické, ale vyhrát ho podruhé během několika let, už znamená, že to není náhoda a že tu práci děláte dobře. To je krásný pocit a nejlepší výsledek pro ten pět a dvacetičlenný ansámbl, který se tady tomu věnuje.

Cítili jste během sezony větší tlak než jindy?
S nadsázkou řečeno jsme si na sebe trošku ušili bič tím, že vždycky hrajeme dobře od začátku, pak ten tlak je větší. Letos to bylo v halách bez diváků, kteří jinak na jednu stranu vytvářejí super atmosféru, ale na druhou stranu vám občas ten tlak taky přivodí. Já osobně jsem tlak cítil jenom při nepovedeném finále Českého poháru proti Liberci, to bylo i tím, že jsme hráli doma. Liberec zahrál skvěle, tak se to prostě nepovedlo.

Vy jste z pozice předsedy klubu dával hráčům nějaké mety?
Jestli jsem já ten tlak rozdával, tak si myslím, že přiměřeně. S tím tlakem je to o tom, jak se k tomu člověk postaví. Je to relativní.

Kam se elitní tým Karlovarska za poslední rok posunul?
A-tým byla jediná složka, která až na zhruba měsíc, mohla letos fungovat. A posunul se obrovským způsobem. Už to říkal trenér Jiří Novák, kolik jsme přivedli hráčů, kteří byli mladí nebo nehráli v nejlepších týmech, a všechny se podařilo zařadit do mužstva, a dokonce s nimi vyhrát titul. Ano, ten tým se posunul, a to hodně.

Jak se po sezoně kádr mužů promění?
Říká se, že to, co funguje, se nemá měnit. My se toho chceme držet, a tak se nám podařilo udržet některé hlavní opory, jako jsou Daniel Pfeffer, Lukáš Vašina, Patrik Indra, Ludo Wiese, u toho to bylo velmi složité. Zůstali i Vojta Patočka, Marc Wilson, Martin Kočka, Daniel Římal.

Několik strůjců úspěchu ale přeci jen odchází.
Jedním z nich je Lukáš Ticháček. To je člověk, který tu byl na dva roky. Loňské vyvrcholení mu sebral covid, a já jsem za něho strašně rád, že si teď uhrál titul takovým způsobem, když nastoupil v pátém finále. Tam dostal v prvních dvou setech soupeře pod tlak svou hrou a díky svému servisu. Lukáš odchází do Polska, on má sportovní národnost polskou čili bylo velice složité ho udržet. Místo Ticháčka nám jako nahrávač zůstává Wessel Keemink.

Loučíte se i s některou z ofenzivních opor?
Po dvou sezonách odchází smečař Marcel Lux. Je to hráč, který nám hodně pomohl, chci mu poděkovat za veškerou práci, kterou tady odvedl. I když v play off hrál míň, tak patřil mezi základní kameny týmu. Vždycky když přišel na hřiště, tak velmi pomohl, navíc odehrál fantastické zápasy v Lize mistrů.

Jaké budou nové tváře týmu?
V tomto směru jsem zase poslechl našeho trenéra, který si prosadil blokaře Adama Zajíčka. Já to respektuju, jsem rád, že tady Adam bude. U smečaře Jakuba Ihnáta je to v podstatě stejná věc, opět si tohoto hráče vybral trenér, já jsem tady od toho, abych na to sehnal prostředky. Oba jsou to velmi kvalitní hráči, doufám, že k nám do týmu zapadnou, protože o to mi jde vždycky nejvíc.

Realizační tým zůstává pohromadě?
Zde nás po čtyřech sezonách opouští asistent trenéra Zdeněk Sklenář, neméně hodnotný člen týmu. My jsme hodně stáli o to, aby tady zůstal, bohužel má něco osobního, co si potřebuje vyřešit, tak jsme mu k tomu dali prostor. Už dneska víme, že se k nám vrátí. Zdeňkovi bych chtěl poděkovat za jeho statistickou práci, on má obrovskou zásluhu na titulu v roce 2018 i na tom letošním, ale také na všech úspěších, kterých jsme dosáhli v tom mezidobí. Je to člověk, který se bude těžko nahrazovat.

Jak jste v uplynulé sezoně pod vlivem restrikcí pracovali s ostatními složkami klubu, zejména s mládeží?
Tady už je to horší. Ostatní složky klubu kvůli nařízením české vlády stály celý rok, a stále ještě stojí. Pracovali jsme, jak jsme mohli, snažili jsme se být co nejvíc aktivní. Připravili jsme třeba ve spolupráci s Českým volejbalovým svazem krásnou soutěž pro děti.

Jaké poznatky a zkušenosti si z tohoto mimořádného období odnášíte?
Tato doba přinesla zase plusy v tom, že jsme se významně vylepšili na streamu, na sociálních sítích, z hlediska marketingu jsme pracovali jinak. Naučili jsme se také pracovat s flexibilitou, když se podmínky tak často měnily, například když jsme Champions League měli hrát doma, ale pak z toho sešlo a hráli jsme ji v bublině. Zorganizovali jsme Český pohár ne ve čtyřech, ale v osmi družstvech. To člověka naučí reagovat na každou změnu, která přišla. Ta sezona musela být nejenom pro hráče, ale pro všechny lidi, co tady pracují obrovským způsobem vyčerpávající. Dá se říct, že jsme teď připraveni na všechno, ale na druhou stranu nikdy neříkej nikdy, vždycky může přijít něco horšího.