ON-LINE ROZHOVOR – Nahrávačka a kapitánka benáteckého týmu Martina Ulíková dnes večer odpovídala od 18 hodin na dotazy čtenářů Deníku. Foto: Arch. Martiny Ulíkové

 DOTAZ: Jak moc mrzel loňský sestup do krajského přeboru a jaký je vlastně výkonnostní rozdíl ve srovnání s druhou ligou?
Sestup mrzel velice. Na začátku sezóny jsme měly velké oči a prahly jsme po úspěchu, ale opak byl pravdou. Spousta holek otěhotněla, juniorky nebyly 100% zapojeny a proto se druhá polovina soutěže lepila o 8 hráčkách. A loňská skupina byla velice vyrovnaná a tak sebemenší zaváhání bylo hned znát. Co si pamatuji, tak ve spodní tabulce to bylo do poslední chvíle pouze rozdíl jednoho bodu, kdo sestoupí a kdo jde do baráže. Podle mého názoru hlavní rozdíl je ve výškách hráček, měly jsme vždy “nejnižší” družstvo a za druhé mi hra v lize přijde rychlejší a musí se u ní více přemýšlet.

DOTAZ: Jak moc je těžké pro trenéra ukočírovat plný tým bab?
Myslím si, že pro nynějšího trenéra to není až taková dřina. V Benátkách jsem zažila už sedm trenerů. Každý byl něčím specifický, každý si s týmem poradil po svém. Ale myslím si, že velký rozdíl mezi všemi ostatními a teď Pavlem Pickem je, že on se o tuto pozici ucházel sám. Je to i tím, že nemá nic společného s profesionálním volejbalem, jako tomu bylo v předešlých letech. Proto má možnost se trénování věnovat na 101%. Jako s každým nám vždy trvalo než jsme si na sebe vzájemně zvykly. Ale “Gazza” nám nedá nic zadarmo, na začátku byl i dost hlasitý, v podstatě jsme dostávaly vynadáno i když se vyhrávalo. A jak jsme zjistily v důležitých zápasech, tento styl trénování nás posílil i psychicky. Jsme odolnější a to je velice důležité pro ženskou psychiku! 😀 Je skvělé, že si do týmu přivedl i asistenta, tudíž se výborně doplňují a musím říct, že je o nás královsky postaráno.

DOTAZ: Co vás dokáže na hřišti nejvíc naštvat?
Co mě nejvíc dokáže naštvat je. když přijedete na zápas, který rozhoduje člověk, který nepíská na obě strany stejně. To mě dokáže vystřelit z kecek a to je pak bohužel zle a emoce pracují na plné obrátky. No přiznám to, občas se nade mnou zažlutí nebo začervení. Je to pak škoda, protože jeden člověk dokáže zkazit celý zápas. Pak je pro mě samozřejmě velké zklamání, když cítím ze spoluhráček, že do toho nejdou na 100%, ale musím říct, že tohle se mi už strašně dlouho nestalo. Máme skvělý tým, holek, které to dělají pro zábavu, ale na hřišti nechají všechno.

DOTAZ: Dokážete si představit, že byste po konci kariéry dělala trenérku?
Je pravda, že mi to několikrát prolítlo hlavou, ale hned jsem se vrátila zpět na zem. Musím smeknout klobouk před všemi trenéry, hlavně tedy u mládeže, kteréhokoliv sportu. Já bych na to asi neměla nervy. Bohužel dnešní doba není jako, když jsme byly my děti. Dnešní mládež si ničeho neváží, mají pocit, že jim vše spadne do klína. Žádná úcta ke starším a co je horší mnohdy ani ke svým rodičům, což je strašně smutné! S tím bych měla velký problém. Neříkám, že jsou všechny děti takové, ale tuto funkci ráda přenechám jiným lidem. Ikdyž nad tím teď tak přemyšlím, možná funkce asistenta, nebo kondiční trenérky u dospělého družstva by mi nevadila. Ale já bych byla asi hrozný pes a nic by nedostali zadarmo. Takže domů po čtyřech 😀

DOTAZ: Co říkáte na letošní neutěšené výkony mužského týmu Benátek?
Docela mě to mrzí, protože je na těch klucích vidět, že by strašně chtěli, ale trápí se. To není moc dobře na psychiku. Řekla bych, že jim tam chybí nějaká staší opora, která by je hecovala a táhla nahoru. Nevím jaký je teď nový systém soutěže, ale budu doufat a přát si, aby se klukům podařilo vyhnout play down.

DOTAZ: Svou skupinu krajského přeboru letos jistě vyhrajete. Jaká jsou kritéria pro opětovný postup do druhé ligy?
No to není úplně tak jisté a je to ještě běh na dlouhou trať. Samozřejmě bychom si to moc přály a budeme pracovat na tom aby to tak dopadlo. Je to cíl, který jsme si stanovily společně s trenérem na začátku této sezóny. Ale ty nejtěžší zápasy nás teprve čekají. Již tuto sobotu nás čeká poslední zápas základní skupiny proti pátému družstvu v Brandýse nad Labem. Ikdybychom tento zápas prohrály, což nedopustíme, získáme první místo v základní tabulce. Jisté také je, že společně s námi postoupí i Benešov a o třetím se bude rozhodovat tuto sobotu mezi Zručí a Suchdolem. Z druhé skupiny budeme o postup do baráže bojovat s týmy Komárova, Rakovníka a Roztok. V případě, že se nám podaří udržet první místo ve finálové skupině, nebude pořád jisté, že příští rok v Benátkách bude zase druhá liga žen. O postup se utkáme v baráži a co si tak pamatuji, jsou tři skupiny po 4 týmech, kdy jeden tým je právě z druhé ligy, ostatní jsou přeborníci kraje. Baráž bude opět víkendová akce, která se bude konat předposlední víkend v dubnu. Samozřejmě každá v týmu si musela hned tento víkend zablokovat, aby se neopakovala situace z loňska, kdy nám hráčka odjela na lyže do Rakouska.

DOTAZ: Kde má váš tým největší slabiny a v čem naopak vynikáte?
Asi klasika, velký problém máme na příjmu, ale mám takový pocit, že je to syndrom Benátek. Nicméně na tom s trenérem pilně pracujeme. Vynikáme na servisu, nemáme jedinou hráčku, která by neuměla zaškodit servisem v jakékoliv podobě. Což je dost paradox, když máme problém na příjmu 🙂 a samožrejmě nesmím zapomenout na náš výborný týmovy duch 🙂 na to jsem v našem týmu nejvíc pyšná!

DOTAZ: Na volejbalistku máte malou postavu, dosáhnete nad síť?
Tak víte jak se to říká? Co je malé, to je šikovné. A troufám si říct, že tady to pravidlo platí. Ale je pravda, že tohle je první úsměvná otázka kohokoliv kdo se dozví, že hraji volejbal. Samozřejmě, že dosáhnu na síť, dokonce když dobře načasuji svůj výskok můžu se minimálně radovat z nadraženého balónu, ale už jsem několikrát slavila svůj blok. A to je radosti, jako kdybych vyhrála miliardu 🙂 což je asi pochopitelné. Holky už se tomu smějí a slaví se mnou 🙂

DOTAZ: Plánujete zase nějaký nezvyklý kalendář?
Nezvyklý kalendář plánujeme každý rok, jenže než se rozhoupeme, tak je říjen 🙂 Letos jsme fotily v Benátkách na Loďce s barevnýma dýmovnicema, skvělý zážitek a moc jsme si to užily. Pokud vyjdou naše plány a zvládneme to realizovat hned po této sezóně, vznikne náš nejlepší kalendář. Ale jaký bude je zatím velké tajemství.

DOTAZ: V Benátkách máte výbornou volejbalovu partu, co je základem úspěchu, aby tým fungoval zároveň jako jedna parta?
Největším základem je to, že si nemažeme med kolem úst. Vše si říkáme na rovinu a do očí. Dobré i to zlé. Z mého pohledu je to to nejdůležitější aby si lidi rozumněl. A pak dokážeme si užít společný čas i mimo hřiště. Jezdíme společně na hory, na víkendové pobyty a hodně se družíme v hospodě 🙂

DOTAZ: Jaký je váš největší volejbalový zážitek?
Teda dlouho jsem nad touto otázkou přemýšlela. A jednoznačně to byl náš výlet na mezinárodní turnaj do Lotyšska. Na toto téma bychom mohly vydat knihu zážitků. Doufám, že si to budeme moct zase brzy zopakovat.

DOTAZ: Proč si vlastně říkáte Bábofky? Jak to vzniklo?
To vzniklo ještě za dob našeho trenéra Tomáše Anděla. On byl takový svérázný a všude ho bylo plno a ještě k tomu měl dva metry. Vždy přišel do haly a pozdravil “Nazdááár bábovky moje”. Nějak se to ujmulo a udělaly jsme si z toho “naši” značku. Ale jelikož jsme chtěly být jedinečné tak se automaticky z véčka stalo velké efko. Název báboFky už se s námi poveze napořád, je pravda, že nás pod tímto názvem už skoro všichni znají.

Zdroj: boleslavsky.denik.cz