ROZHOVOR – V takřka kompletně nově sestaveném týmu přerovských volejbalistek vyniká nejen obrovskými zkušenostmi z elitních tuzemských celků. V minulé sezoně nehrála, v osobním životě totiž rozepsala mateřskou kapitolu. Foto: Deník / Jan Pořízek

Po dlouhých letech v Olomouci a následných dvou sezonách v Prostějově pozlacených ziskem titulu mistryně republiky hlásí nahrávačka Veronika Tinklová návrat. A Hanou neopouští, měla by patřit mezi nejvýraznější osobnosti zajímavého týmu Přerova.

Veroniko, jak probíhalo rozhodování ohledně návratu z mateřské? A proč zrovna Přerov?
S manželem jsme přemýšleli, jestli to vůbec jde skloubit. Někdy v červenci jsme to začali řešit, obepisovala jsem kluby, jaká je kde situace. Všude měli plno, tak jsem říkala, že alespoň budu trénovat. Pak tady odletěla cizinka a trenér Vlček zavolal, jestli už nemám někde smlouvu. Dohodli jsme se na působení tady v Přerově.

Jak těžké bude skloubit mateřské povinnosti s vrcholovým volejbalem?
To vám ještě nemůžu říct, protože mám první dítě (směje se). Bude to určitě těžší, ale manžel má práci, která se dá skloubit s odpoledními tréninky tady. Bude to náročné, ale myslím, že to bude takové odreagování od mateřských povinností.

Jak se vám zatím líbí formující se nový kádr Volejbalu Přerov?
Myslím, že máme potenciál. Děláme ale hodně chyb v sérii, musíme se ještě sehrát a obranu sladit na sezonu, která se nekompromisně blíží.

Těžko asi srovnávat podmínky v Přerově a Prostějově, ale jsou třeba tréninky srovnatelné?
Já si myslím, že tréninky jsou vedeny docela dobře. Je tam hodně opakování, která v ženských týmech prostě musí být stále, třeba stokrát dokola, pořád to ale ještě není ono. Musíme se skloubit jako kolektiv, sehrát se a ukázat to hlavně na hřišti.

V týmu nechybí cizinky. Jak funguje komunikace uvnitř týmu?
Jedna ještě umí polsky (Olivia Ruseková, pozn. red.), tam je to ještě dobré (usmívá se). Jinak holky překládají a Američanky většinou mají naučených pár slovíček česky, které ve volejbale stačí, aby chápaly, o co trenérovi jde a co mají na hřišti provádět.

Vy jste na tom s angličtinou jak?
Já? Bídně (směje se). Ale snažím se jim občas poradit a pochopí to.

Ptám se, protože vím, že máte vystudovanou Právnickou fakultu v Olomouci. Teď tedy mateřská, ale předtím práce na soudu. To asi taky nebylo jednoduché skloubit s volejbalem, že?
Vždycky jsem buď studovala, nebo pak hned nastoupila do práce. Do Prostějova jsem kvůli práci taky jezdila jen třikrát týdně. Taky to bylo samozřejmě psychicky náročné, celý den provádět něco v práci a pak se zapojit do tréninku. Ale hra v kolektivu je pro mě takové odreagování. Takže bylo to náročné, ale nelituju toho.

Je i práce důvodem, proč jste třeba nezkusila zahraniční angažmá?
Ne, ani jsem se o to nepokoušela. Já nejsem žádný takový výjezdní typ. V Olomouci jsem byla spokojená, ale po těch deseti letech jsem potřebovala změnu já i celý tým. Trenér Čada (tehdejší úspěšný trenér VK Prostějov, pozn. red.) mě pak oslovil, to nešlo odmítnout.

Ve volejbalovém životopise máte nyní kompletní výčet hanáckých klubů. Co čekáte od působení v Přerově?
Jednak, že si znova zahraji volejbal, který hraji od dětství, a už mi strašně chyběla parta holek. Takže těším se na kolektiv a doufám, že to přeneseme i do hry a budeme se tím bavit.

 

VERONIKA TINKLOVÁ
Narozena: 14. října 1986 (32 let)
Příjmení za svobodna: Gregorová
Výška: 177 cm
Post: nahrávačka
Kluby: KRS Uničov, SK UP Olomouc, VK Prostějov, Volejbal Přerov
Úspěchy: mládežnická i ženská reprezentantka, 2x titul mistra ČR

 

 

 

 

Autor: Ivan Němeček
Zdroj: prerovsky.denik.cz