ROZHOVOR – On je fotbalový brankář, ona talentovaná volejbalistka. Dost možná to nevíte, ale sportovní osudy sourozenců Ondřeje a Lucie Kolářových začaly u otce. Získali geny po Vladimíru Kolářovi, který se proslavil jako volejbalista – nejen v reprezentaci, on hrál i ve Francii! Foto: rodinný archiv

Ondřej (24), jednička ve Slavii, se tolik „nepotatil“. Odmala hrával fotbal. Když pak chtěl s chytáním přestat a jít na volejbalový trénink, dostal překvapivě co proto… „Taťka mě profackoval a řekl, ať se okamžitě vrátím k fotbalu, že tam vidí budoucnost. Teď mu za to vděčím,“ říká brankář úřadujícího mistra. Budoucí kroky jeho sestry Lucie (19), hráčky extraligového Liberce, určila pro změnu maminka. „Já taky chtěla dělat fotbal, ale ona mi to zatrhla, že to dělat nebudu, že jsem holka,“ vysvětluje. Teď je možná ráda. Život fotbalisty totiž zná i z druhé stránky. „Člověk řekne, to je super mít v rodině profesionálního sportovce, ale ona je to někdy hrůza. Ty nervy…,“ přiznává Lucie.

Oba sourozenci se navzájem podporují. A to i přesto, že Ondřej zamířil v roce 2018 z Liberce do Slavie a Lucie zůstala pod Ještědem. „Vím, že ségra chodí na naše zápasy skoro vždycky. Já se ji snažím taky podporovat a přijít fandit. Toho času mám ale méně,“ líčí Ondřej. A nepotkají se jen „doma“ – pouto v jejich případě platí dokonale. „Jedeme za sebou klidně i do Budějovic. A přijde mi, že i celá rodina tráví všechen svůj volný čas na našich zápasech, jsou na nás hrdí,“ přidává Lucie.

V létě, době volna, je čas k rodinným kratochvílím. Na vysvětlenou: brankář a libero vytvoří společný tým v plážovém volejbale. „Jsme sehraní a náramně se doplňujeme. Já mám výšku a ona to vychytá v poli,“ chválí Ondřej. „Letos jsme si ale moc nezahráli, měli krátkou pauzu,“ dodává Lucie.

Lucie Kolářová: Je neskutečné, kam až se bráška dostal
Sourozenci Ondřej Kolář a Lucie Kolářová si jsou blízcí. Když můžou, jdou si zahrát plážový volejbal.Studuje gymnázium, do toho už hraje volejbalovou extraligu. A navrch stíhá fandit bráchovi. „Snažím se ho co nejvíc podporovat. Píšu mu zprávy před každým zápasem,“ ochotně uvedla Lucie Kolářová.

Slavia má titul, je v Lize mistrů, teď smetla Spartu. Doma vládne spokojená nálada, že?
Prožíváme to všichni. Derby jsem si nenechala ujít. Parádní zápas, který Slavia nastartovala obrácením protestu s plyšáky… A hlavně byl bráška za hvězdu. Jsem na něj ohromně pyšná.

V týmu liberecké Dukly jste i s bráchovou přítelkyní. Fandíte někdy dohromady?
To máte pravdu, fandíme spolu. A jsme nepřehlédnutelné, máme jeho zelený dres, a proto si nás vždy v publiku najde. Nejradši mám, když dá Slavia gól, to on často oslavuje s námi, mává naším směrem.

A jak prožíváte situace, kdy udělá chybu?
Odpovím trošku jinak. Ondra je známý tím, že dělá kličky. A při nich nejvíce trne taťka. Jednou se nám dokonce stalo, že na stadionu zakřičel: „To je takový blázen!“ A pán za nim odpověděl: „Buďte v klidu, pane, on ten kluk ví, co dělá.“ Tak to byla taková vtipná historka.

Teď může dělat kličky hvězdám v Lize mistrů…
Liga mistrů, to je samozřejmě to nejvíc, co si fotbalista může zahrát, a už když jsme si s Onďou hráli před panelákem, tak miloval hymnu Ligy mistrů a byl to jeho sen na ni nastupovat. A ejhle, ono se mu to povedlo a ještě v této prestižní soutěži září. Je to až neskutečné, kam se dostal.

Slavia začala remízou 1:1 na Interu. Byla jste v Miláně?
Jelikož taky dělám vrcholově sport, tak jsem si to musela bohužel nechat ujít naživo, ale doma jsem už pořádně fandila s bráchovým dresem. Kluci si odvezli super výsledek.

Další zápas se blíží. Sežene vám Ondra vstupenky na Dortmund?
Pokud jde o lístky, tak určitě, i proto, že nás chce mít na každém zápase. Už se moc těším. A taky na tu skvělou závěrečnou děkovačku.

Vypadá to, že jste v kontaktu. Jak často se vlastně vidíte s bratrem v rozehrané sezoně?
Minimálně jednou za týden. Ale je to hodně náročné, už jen proto, že studuji místní liberecké Jeronýmovo gymnázium a jsem maturitní ročník, tudíž pendluji většinou jen mezi školou a tréninky. Brácha bydlí v Liberci a do Prahy každý den dojíždí, takže je to pro nás jednodušší, ale už s námi nebydlí, takže se ani doma nepotkáváme. Nejčastěji se samozřejmě vidíme na zápasech. Podporujeme se hodně už odmalička, máme spolu velice hezký vztah. On, pokud může, tak taky nevynechá žádný můj zápas, dokonce chodívá často i na juniorské zápasy.

Je hezké, že se navzájem podporujete…
My milujeme sport a jsme na sebe oba pyšní, takže pokud to jde, jedeme za sebou. Ale to platí o celé rodině, o rodičích… Oba dva jsou také bývalí sportovci, taťka dokonce vrcholový, prošel všemi reprezentačními volejbalovými výběry a zahrál si i ve Francii.

Je vaším vzorem?
Když se mě na to někdo zeptá, tak odpovídám hned. Ano, taťka je můj volejbalový vzor.

Sezona vám začala ve čtvrtek. Řekněte, nebylo by fajn získat titul?
To by bylo… Doufám, že nám tato sezona vyjde, vytvořil se tady super tým a rozhodně máme veliké cíle.

 

 

 

 

Autor: Vlastimil Novotný
Zdroj: liberecky.denik.cz