Příjmení Kop je už dlouhou dobu spojeno s českým volejbalem. Úspěšný rodinný klan momentálně na palubovkách reprezentuje Martin Kop mladší, který navázal na svého dědečka a otce, pod jehož vedení v současné době působí i v dresu příbramských Kocourů.
Foto: VK Kocouři Příbram

Jak hodnotíte průběh letošní sezony?
Zatím si podle mě vedeme docela dobře a páté místo v tabulce, hned za první velmi silnou čtveřicí tvořenou Českými Budějovicemi, Kladnem, Karlovarskem a Libercem je toho důkazem. Samozřejmě jsme si vědomi, že mohlo být i lépe, protože hodně zápasů jsme zvládli až po bitvách v tie-breaku. Na druhou stranu byly zápasy, které jsme otáčely z nepříznivého stavu 0:2, takže to mohlo být i horší.

Co byste řekl k vašemu angažmá v Příbrami?
Po všech stránkách jsem maximálně spokojen. Jsem rád, že mohu být součástí takového týmu. Všechno je zde na vysoké úrovni, tréninky mají velkou kvalitu, v zápasech dostávám hodně prostoru a cítím, že výkonnostně rostu, což je pro mě osobně velmi důležité.

Zajímavostí určitě je, že trenérem týmu je váš otec. Jak to vnímáte? Je to složitější?
Je to trochu zvláštní. Jako trenér má na mě samozřejmě vyšší nároky, což ovšem není překvapující. Snažím se to nevnímat a jeho výtky beru stejně jako od každého jiného trenéra. Soustředím se na volejbal, abych podával co nejlepší výkony a dosahovali jsme dobrých výsledků. O to nám jde v mužstvu úplně všem.

Volejbal bude asi časté téma i doma, že?
Už když jsem působil v Praze, tak jsme naše zápasy řešili. Tím, že momentálně působíme oba v jednom klubu, můžeme si toho říct mnohem více. Proto jsou naše debaty intenzivnější a detailnější.

Momentálně nastupujete na postu libera, ale zpočátku vaší kariéry byl vaší doménou jiný post…
Do devatenácti let jsem hrál na smeči a to i v mládežnických reprezentačních kategoriích. Pak jsem ale cítil, že výkonnostně stagnuji a potřebuji nový impuls. Proto jsem se rozhodl pro změnu, kterou navíc umocnil fakt, že jsem začal mít problémy s ramenem. Zkusil jsem to právě na liberu a už jsem tam zůstal.

V Příbrami se o čas na palubovce dělíte s Davidem Juračkou. Jak funguje vaše spolupráce?
Jsem rád, že David je tady se mnou, protože se od něho, jako od zkušenějšího kolegy, mohu hodně naučit. On je v pozici učitele a já jsem jeho žák. Je to velký rozdíl od mého předchozího působení v Praze, kdy jsme v dresu Lvů působili s Michalem Kovaříkem. Jelikož jsme byli oba velmi mladí, neměli jsme zkušenosti a chyběl nám právě podobný typ hráče, který už má něco za sebou a mohl by nám poradit, což se bohužel v některých zápasech projevilo. Nyní je situace úplně jiná a já v tom vidím jen pozitiva.

Během extraligových zápasů působíte na palubovce hodně emotivně. Souhlasíte?
Snažím se, abych si volejbal hlavně užíval. Myslím, že se stačí podívat na naši lavičku a všichni pochopí, kde se to ve mně vzalo.

Co je vaším volejbalovým cílem?
Mým cílem je probojovat se do národního týmu dospělých a obecně něco přinést a pomoci českému volejbalu, aby se posunul směrem nahoru. Myslím, že takový cíl by měli mít všichni volejbalisté.

A co nějaká medaile z mezinárodní scény?
Děda má stříbro a bronz. Táta skončil čtvrtý na mistrovství Evropy. Od mala jsem si tedy říkal, že máme doma ještě místo na vysněnou zlatou medaili, která nám v rodinné sbírce chybí. Samozřejmě je to ale idealistický cíl, nejdůležitější je jít krok za krokem a třeba se to podaří.

Když se na závěr vrátíme k probíhající sezoně, kam si myslíte, že můžete v extralize dojít?
Příbram je pravidelným účastníkem čtvrtfinále. Bohužel v posledních letech bývají semifinálové brány zavřeny. Letos bychom se o postup mezi nejlepší čtyři rádi pokusili. Myslím, že tým na to máme, v průběhu sezony se zvedáme a naše výkony jsou stabilnější. Dáme do toho všechno. Když to vyjde bude to super.

 

Autor:  Karel Smetana
Zdroj:  pribramsky.denik.cz

Pin It on Pinterest