Česká volejbalová reprezentace mužů zahájí sezónu už v sobotu 27. května ve zlínské sportovní hale Datart. Tým Jiřího Nováka se proti výběru Slovenska postaví v 16 hodin v úvodním zápase Evropské zlaté ligy. A jako kapitán povede národní výběr třicetiletý blokař Adam Zajíček. „Doufám, že si kluci formu, úspěchy a zkušenosti ze soutěží přenesou i do nároďáku a budou je v reprezentaci prodávat. To je totiž jediná cesta, jak uplatnit osobní medaile a úspěchy,“ komentoval Zajíček přítomnost mistrů z domácí extraligy i ze zahraničních soutěží v českém týmu, který čeká dlouhá a náročná sezóna plná evropských i světových turnajů. Foto: CEV
V minulém roce jste nad hlavy zvedli pohár pro vítěze Evropské zlaté ligy, když jste ve finále porazili Turky 3:1. Kam cílíte letos?
V Evropské zlaté lize bychom rádi zopakovali loňský úspěch. Ti, co to zažili, pocítili, jaké to je, vyhrát trofej s národním týmem. Myslím si, že ten pocit je k nezaplacení, takže by bylo pěkné zopakovat minimálně Final Four. To je náš první cíl. Je tady spousta mladých kluků, kteří se ještě sžívají se systémem. Příprava je zatím o kondici, sehrávání a herních činnostech jednotlivců, než o hraní v šestkách. To všechno ještě přijde. Vypadá to, že všichni přijeli v dobré kondici. Co se dalších cílů týká, víme, že dva hlavní turnaje, tedy mistrovství Evropy a kvalifikace o olympiádu, jsou soutěže, na které se soustředíme nejvíc. Uvědomujeme si, že celé léto bude náročné a všechno tomu přizpůsobujeme. Ambice máme samozřejmě co nejvyšší, víme ale, kde volejbalový svět je a kvalifikace na olympiádu je sama o sobě velice těžká. Postupují z ní pouze dvě nejlepší mužstva a ten, kdo viděl složení naší skupiny a orientuje se v úrovni národních týmů, asi chápe, že šance pro nás samozřejmě jsou – hraje se až do posledního míče –, ale bude to těžké. Spíše se proto soustředíme na evropský šampionát, kde po úspěchu, který jsme předvedli v Ostravě, si myslím, že máme minimálně na to, ho zopakovat. To, co bude v ostatních soutěžích, bude jen přidaná hodnota. Do všech ale jdeme tak, abychom uspěli co nejlepším způsobem pro Českou republiku. Tým i hráči dozrávají do let, kdy si myslím, že by se mohlo začít projevovat ve zkušenostech a vyzrálosti, jak tvrdě pracujeme. Sám jsem zvědavý, jak se nám bude dařit a už první zápas napoví.
Každý zápas proti těžkým soupeřům, byť třeba neúspěšný, může týmu prospět v dalším vývoji. To jsme viděli například vloni v Challenger Cupu nebo na světovém šampionátu žen. Ty zkušenosti jsou k nezaplacení.
Jsem přesvědčený, že jakákoliv soutěž posouvá národní tým i jednotlivce někam dál. Hráči vidí, že v české nebo polské lize jsme na tom dobře, kluci nastupují v zahraničních ligách. Ale jakmile se ti nejlepší z dané země sejdou v reprezentacích, vidíte, že je to obrovský skok ve fyzičce, technice a rozdíl mezi námi a světovými týmy je veliký. Mezinárodní měřítko zapříčiní, že spadneme zpátky na zem, což se nám stalo i vloni v Koreji na Challenger Cupu. Sice se nám podařil zápas proti Tunisku, ale proti Kubě jsme viděli, že soupeři jsou úplně jinde. Dřív byla Kuba jen síla, síla, síla, teď se do toho přidala i technika a herní vyzrálost, a najednou byli Kubánci k neporažení. Podobné to bylo s Koreou. Tehdy nám sice došly síly, ale pořád je vidět, že se volejbal posouvá a my jste stále tak trochu na začátku. Proto mladí kluci, kteří tady s námi jsou, musí projít procesem všech mezinárodních utkání a soutěží. I přesto, že se třeba dařit nebude a některé postupy ještě nejsou na pořadu dne, není pochyb o tom, že nám pomůžou duely se silnými soupeři. Sami jsme zvědaví, jestli jsme se k nim zase aspoň o trošku přiblížili a ten rozjetý vlak jsme zase o kousek dostihli.
Tým je poskládaný z mistrů různých lig a extraligy. To na první pohled vypadá, že byste mohli být opravdu silní.
Ano, vypadá to moc hezky, ale to jsou věci, které jsou na papíře. Můžete mít tým plný hvězd a mistrů různých zemí, ale když to v nároďáku nefunguje, je to k ničemu. Doufám, že si kluci formu, úspěchy a zkušenosti ze soutěží přenesou a budou je v reprezentaci prodávat. To je totiž jediná cesta, jak uplatnit tyto osobní medaile a úspěchy. Jinak to nemá jinou cenu a význam, než jen čistě osobní. Do národního týmu to musí správně zapadnout.
Do konce října už moc prostoru pro odpočinek nebude. Vy jste s Karlovarskem zakončili extraligu před třemi týdny ziskem bronzu. Stihl jste si odpočinout?
V rámci možností ano. Skončili jsme 14 dní před zahájením reprezentační přípravy, takže toho času bylo celkem dost. Snažil jsem se věnovat přítelkyni a synovi. Stěhoval jsem se do Prahy, protože končím v Karlových Varech a jdu hrát na Kladno. Pomáhal jsem přítelkyni se stěhováním po Karových Varech, protože tam ještě bude pracovat. Odpočíval jsem tedy spíš aktivně. Vypnuli jsme hlavu procházkami, takže mentálně jsem si odpočinul. Fyzicky bych si to ještě o týden možná o dva déle představit dokázal, ale to už by mohlo zavánět zraněním, takže ty dva týdny byly akorát. Těšil jsem se na nároďák, protože jsou tady dobří kluci a prima parta. Nemám si na co stěžovat, jsem odpočatý a připravený na tréninky i zápasy. Jsem zvědavý, co přijde.
Po týdnu přípravy formu cítíte?
Zatím to ještě úplně nejsem já, ale to přijde. Taky už nejsem nejmladší, ale jsem smířený s tím, že jako v pětadvaceti už to nikdy nebude. Třicítka na krku není žádná hitparáda, ale snažím se s tím mentálně pracovat, svému tělu dopřávám tolik odpočinku, kolik jen jde, a když to bude na hraní, budu jenom rád. Když ne, aspoň budu pomáhat klukům, co se týče mentální pohody a podobných věcí, které by měl kapitán týmu splňovat.
Program CEV Evropské zlaté ligy ve volejbale:
Sobota 27. 5. 2023 – Zlín:
16:00 hod. Česko – Slovensko (muži)
Středa 31. 5. 2023 – Zlín:
16:00 hod. Česko – Slovensko (ženy)
19:00 hod. Česko – Finsko (muži)
Sobota 3. 6. 2023 – Ostrava:
16:00 hod. Česko – Rumunsko (ženy)
19:00 hod. Česko – Estonsko (muži)
Autor: Štěpán Sedláček
Foto: CEV