Ve volejbalově poněkud exotické zemi Skotsku ulovil posilu pro příští sezonu šternberský Sokol. Do nejmenšího extraligového města míří blokařka Mhairi Christina Agnewová, která poslední soutěžní ročník strávila ve francouzském druholigovém Vitrolles Sport VB. Foto: CEV


Pětadvacetiletá, 188 centimetrů vysoká volejbalistka má za sebou tři sezony ve francouzských klubech, předtím hrála za špičkový tým Ragazzi z Glasgow, s nímž sbírala domácí ligové i pohárové trofeje. Je rovněž členkou skotského národního týmu. „Úroveň české ligy je velmi vysoká, tréninky jsou na profesionální úrovni a já i díky tomu věřím, že mé největší volejbalové úspěchy teprve přijdou,“ vyhlašuje Mhairi Agnewová, mimo palubovky horlivá sběratelka legračních ponožek.

volejbalová cvičení o zeď

Kdyby ses nám měla krátce představit, co bys o sobě řekla?
Jmenuji se Mhairi Agnewová a jsem blokařka ze Skotska. Volejbal hraji již jedenáct let a toto je má čtvrtá profesionální sezona.

Proč jsi se rozhodla právě pro nabídku ze Šternberka?
Českou ligu jsem sledovala delší dobu a jakmile jsem dostala nabídku od tohoto klubu, věděla jsem, že této příležitosti musím využít. Úroveň je tu velmi vysoká a tréninky jsou profesionální. Už se moc těším na spolupráci s novými trenéry a spoluhráčkami. Navíc je Česká republika krásná země, takže se velmi těším, jak tu budu žít, poznávat zdejší kulturu, objevovat města a učit se nový jazyk.

S jakými cíli do Česka přicházíš? Čeho bys tu chtěla dosáhnout?
Mým cílem je vyhrát pro tento tým co nejvíce zápasů, dále se rozvíjet jako hráčka a být co nejlepší volejbalistkou. Chtěla bych každý den tvrdě trénovat, abych byla pro Šternberk tou nejlepší volbou a přinesla klubu úspěch.

Patříš i do širší skotské reprezentace, za níž už jsi odehrála řadu zápasů. Jak tuto příležitost vnímáš a jak se tobě i celému týmu dařilo?
Za Skotsko hraji velmi ráda, jsem hrdá na to, že můžu zpívat národní hymnu a hrát po boku svých skotských spoluhráček. Přesun do zahraničí, kde jsem hrála profesionálně, mi umožnil být pro svou zemi lepší hráčkou a pokaždé, když se znovu připojím k národnímu týmu, mu mohu díky tomu nabídnout více. Poprvé v historii Skotska jsme získaly zlato na mistrovství Evropy malých zemí, a to byl pro mě i pro náš národ nezapomenutelný okamžik, při kterém jsem na nás byla velmi pyšná.

Prý ráda hraješ v různě barevných ponožkách, které i sbíráš. Jak ses k tomuto koníčku dostala?
Právě moje rodina mi začala kupovat vtipné ponožky a od té doby jsem jich nasbírala přes sto párů. Ráda hledám ty pěkné, ale i ty velmi ošklivé. Líbí se mi, že můžu na hřišti vyjádřit kousek své osobnosti a vždycky to vyvolá úsměv na tvářích mých spoluhráček. Navíc si všichni pamatují tu skotskou holku s bláznivými ponožkami (smích).

Jak se těšíš na nový tým a na co jsi nejvíce zvědavá?
Nejvíc se těším na první zápas sezony. Nemůžu se dočkat, až se seznámím se svými novými spoluhráčkami a společně budeme bojovat. Těším se také na tvrdou práci a všechny zápasy, které v sezoně odehrajeme.

Co považuješ doposud za svůj největší volejbalový úspěch?
Mým největším osobním volejbalovým úspěchem je vítězství v kategorii nejužitečnější hráčka a nejlepší blokařka na „malém“ mistrovství Evropy 2019 a zisk stříbra po boku mých spoluhráček. Také vítězství na britském univerzitním mistrovství s mými nejlepšími kamarádkami pro mě bude vždy velmi výjimečné. Věřím však, že mé největší úspěchy teprve přijdou!

 

 

Autor: TZ /  Adam Fritscher