Tisíce lidí vyjádřilo svůj názor v největším volejbalovém výzkumu. Děkujeme. Přínášíme první závěry! Co trápí volejbal? Co volejbal omezuje? Odhalujeme 15 nejzajímavějších či nejčastěji zmíňovaných odpovědí.

Rádi byste se zapojili do našeho výzkumu? ZDE naleznete největší volejbalový dotazník. Ještě několik dní máte možnost vyjádřit svůj názor.

Co volejbal nejvíce trápí? Co nejvíce omezuje volejbal?
Vybírali jste z možností: složitost hry, konkurence ostatních sportů, nedostatek financí a mediální obraz. Dále jste mohli vyjádřit vlastní názor, ze kterých jsme vybrali TOP 15.

Vaše názory:
1. Absence globálního celostátního systému podpory sportovních aktivit a přebytek zbytečně dobře placených funkcionářů a nedostatečná a bídně financovaná hráčská základna.

2. Aby člověk mohl hrát volejbal, potřebuje dosáhnout určité úrovně techniky. To nějaký čas trvá a může to (především děti) odradit (na rozdíl např. od fotbalu a florbalu).

3. Je to kombinace výše uvedeného. Především však nezájem volejbalového svazu o malé kluby a sankční politika k nim.

4. Klientelismus, přehnaný důraz na vítězství v mládežnických kategoriích

5. Kombinace složitosti a konkurence + nedostatek schopných a motivujících trenérů, kteří by za to dostali adekvátní odměnu.

6. Malá propagace u mládeže a když už nějaká propagace je tak většinou jen u silných týmů hledající talenty, kde po prvním roce odpadne většina průměrných hráčů kvůli znechucení.

7. Mix všech uvedených možností procentech 10/20/35/35. Nejvíce mě trápí mediální obraz, či spíše neobraz. O volejbalu se takřka nepíše, výsledky extraligy lovíte na webech nebo v krátkých sloupcích. Zápasy evropských pohárů s naší účastí buď v záznamu nebo vůbec. Alespoň závěrečná kola MS, ME dostat, když ne do TV, tak alespoň na web za rozumný poplatek. Děti z jedné strany odháním od PC, ale jinou možnost shlédnout špičkový volejbal nemají.

8. Nedostatečná podpora menších oddílů a okresů

9. Nekoncepční práce s mládeží. Bez funkčních volejbalových center. Bez funkčních krajských a okresních buněk, které by pořádně podporovali kluby ve svém regionu. Bez peněz pro nejnižší úrovně, kde se s volejbalem začíná, kde nemají ani na pořádné vybavení a dresy. Bez finanční motivace trenérů na nejnižších úrovních tak, aby mohl opustit své zaměstnání a věnovat se naplno volejbalu. Volejbal je v ČR amatérský sport. Kromě extralig to všichni ostatní dělají na úkor svého soukromí a častokrát ve volejbale utopí spoustu svých vlastních finančních i jiných zdrojů.

10. Pro mladé dnes volejbal není “cool”. Potíž vidím také v tom, že volejbal prostě nejde hrát a zejména se ho naučit bez toho, aby se větší množství hráčů scházelo pravidelně. A není to jen problém dětí, i dospělé mančafty mají probém sejít se (pracovní vytížení a časová náročnost zaměstnání se nedá s dobou před 30 – 50 lety vůbec srovnat. My jsme prostě moc jiné zábavy neměli a do 17 hod. také nikdo nepracoval. To všechno je objektivní skutečnost.

11. Tak nějak mix od všeho trošku… Bohužel největším nepřítelem volejbalu bude vždy volejbal samotný (krásná leč pohybově náročná hra, tudíž výsledky jsou na malých hráčích vidět po deseti letech….). Konkurence “lehkých” sportu (florbal, hokej, fotbal, …). Jako otec malých volejbalistů vidím i problém v nulové propagaci volejbalu. Oba synové mi ze školy nosí letáky typu Pojď hrát hokej, basket, florbal, cokoliv. Když jsem jako trenér volejbalového potěru stál se synem na náborovém tréninku hokeje, musel jsem si dávat pozor na pusu, abych jí pořád neměl otevřenou dokořán… Úplně pominu hokejový dres (triko), které děti fasovali ihned. Blbosti, které udělali radost dětem (odznáčky, reflexní pásky, ….) nejsou tím, co by z nich udělalo lepší hráče, ale když jsem chtěl na utkání Evropské ligy sehnat propagační volejbalové předměty jako ceny na  Dětský den, který pro malé volejbalisty pořádáme každý rok, tak jsem měl naprostou smůlu, protože prezentace volejbalového svazu s novým designem tam byla bohužel nulová (ani jeden stoleček, ani jeden/jedna dobrovolnice s propagačními předměty). Vrátím se k hokeji – když jsem uslyšel, že hokejový svaz do každého (opravdu každého, ať hrajícího “okresní přebor”) klubu “nastrčil” (a také ho platí) trenéra s profi licencí, nevěřil jsem svým uším. Odpověď na tuto otázku nelze zakliknout a vymyká se rozsahu této ankety.

12. Určitý dojem kazí přísnost pravidel. Příkladem jsou pro mne nepochopitelné “dvojáky”, které se v Polsku třeba neřeší. A když, tak minimálně. Nechal bych především více volnosti na hru, tzv. hru plynout. Juniorským soutěžím to vůbec neuškodí.

13. Volejbal je (především u dívek (závislý na schopnostech jedince odbít – udržet míč ve vzduchu = síle prstů); do míče kopne každý a běží se za ním, dopadem míče na zem končí rozehra. Návrh na zavedení “koníčkového” volejbalu” – odbití míče po odrazu od země

14. Vše dohromady – nedostatek financí, velmi slabá propagace a tím pádem propad mezi ostatními sporty, především také proto, že je volejbal brán jako “ženský sport” a když už je náhodou nějaká propagace (třeba Ostrava beach open), každá propagace (radio, plakáty, web) byla dle mého názoru strašně sexistická, lákala na “hezké zadečky” a “pěkné postavy”, nikoliv na sport, atmosféru atd., čímž si vlastně podkopáváme vlastní nohy a prohlubujeme povědomí o volejbalu jako typicky ženském sportu, kde jde především o to vypadat dobře

15. Zastaralé metody trenérů, nesledujeme světové trendy.