Po dvou sezonách v Bielsku-Bialé se v Polsku přesunula jen o pár desítek kilometrů dál na východ, do týmu vicemistra z Řešova. S klubem KS DevelopRes Rzeszów, jak zní originální polský název, si česká reprezentantka Gabriela Orvošová plní další výzvy. Poprvé v kariéře si zahrála prestižní Ligu mistryň, kde se spoluhráčkami dokráčela až do čtvrtfinále. Teď už se dvaadvacetiletá univerzálka soustředí na play off nejvyšší polské soutěže, do které jde Řešov jako druhý nejlepší celek po dlouhodobé části.
„Loňský přestup splnil úplně všechno, co jsem od něj očekávala. V Řešově se hodně učím. Jak po technické, tak i mentální stránce. Je to klub, který hraje pod velkým tlakem, má ty nejvyšší ambice,“ líčí Gabriela Orvošová, někdejší opora Olomouce či Šternberku.
V klubu jste vedle Srbky Blagojevičové a Gruzínky Kalandadzeové třetí cizinkou. Pomohlo vám na začátku angažmá, že v Polsku působíte již delší dobu?
I když jsem se k týmu připojila o něco později, zapadla jsem velice rychle. Určitě pro mě bylo výhodou, že jsem některé spoluhráčky znala už z dřívějška. Sice jsem jedna ze tří cizinek, ale myslím, že holky už mě berou jako “Polku”.
S Řešovem jste zažila premiérově také Ligu mistryň. Probojovaly jste se až do čtvrtfinále, kde jste po výsledcích 1:3 a 2:3 nestačily na turecké soupeřky. Považuje to vedení klubu za úspěch?
Rozhodně, čtvrtfinále Ligy mistryň pro nás byl velký úspěch. Turecké Eczasibaszi je jedním z nejlepších týmu na světě. Měly jsme proti nim svoje šance, kterých jsme však nevyužily. Určitě jsme ale posbíraly cenné zkušenosti, protože hrát proti takovému gigantovi se nepoštěstí každý den.
V Polsku působíte třetí sezonu. Jsme si jako národy blízcí, s podobným jazykem. Je to tak i s mentalitou? A žije se vám v Řešově stejně jako doma v Olomouci, která má o polovinu méně obyvatel?
Souhlasím s tím, že Češi a Poláci jsou si mentálně hodně blízcí. I proto se zde už cítím jako doma. Osobně se mi město moc líbí, v Řešově je spousta míst, která se dají navštívit. Ať už jsou to restaurace, kavárny, kostely či další historické památky. V okolí města je navíc řada přírodních rezervací. Volného času sice moc nemám, ale když se poštěstí, ráda si něco uvařím nebo zajdu na dobrou kávu.
Je pro vás důležité i to, že z Řešova to stejně jako z Bielsko-Bialé není daleko do Olomouce?
Určitě je to jedna z výhod, ale není to pro mě úplná priorita.
Zároveň Řešov není daleko od ukrajinských hranic. Je častým tématem ve vašem okolí válka na Ukrajině a ruská agrese? Dotýká se vás ta situace nějak?
Je mi moc líto těch, kterých se válka týká. Je to katastrofa. Nicméně musím říci, že můj život ani život v Řešově momentální situace nijak neomezuje.
Zpět k volejbalu. Polsko patří mezi žádané klubové adresy, odráží se to i v návštěvnosti a popularitě volejbalu v zemi?
V Polsku je volejbal rozhodně velmi populárním sportem. Ve většině případů sleduje zápasy plná hala, pokaždé tak hrajete v kulise více než tisíce diváků, někdy ještě více, což je skvělé.
Souvisí s tím i finanční ohodnocení hráčů, pokud budeme srovnávat s českými podmínkami?
Ano. V Polsku je volejbal daleko populárnější než v České republice, je zároveň kvalitativně na vyšší úrovni. Takže i finanční možnosti polských klubů tomu odpovídají.
Dlouhodobou část soutěže jste zakončily na druhé příčce za Lodží. S ní jste pak první dubnový víkend v Nise neuspěly ani ve Final4 Polského poháru. Teď už je hlavním cílem uspět v ligovém play off?
Chtěly jsme vyhrát i Polský pohár. Semifinále s Lodží bylo vyrovnané, rozhodoval až tiebreak, který jsme prohrály 14:16. Předtím jsme smazaly ztrátu 0:2 na sety a myslím, že v tiebreaku jsme na chviličku polevily v koncentraci a nebyly v útoku tak efektivní. Porážka mě mrzí o to víc, že do Nisy za mnou přijela moje rodina, z čehož jsem měla velkou radost. Na hřišti se mi dařilo, jsem vděčná za jejich podporu, škoda že to nevyšlo.
S Lodží, která vyhrála základní část nejvyšší soutěže, jste zároveň prohrály už třetí utkání v sezoně.
Ale tentokrát nám chybělo hodně málo. Pevně doufám, že se s nimi potkáme ještě ve finále Tauron ligy a tam už uspějeme. Ale musíme jít postupnými krůčky, nejprve je třeba zvládnout čtvrtfinále proti Vratislavi.
V Polsku působíte třetí sezonu. Máte ještě jinou vysněnou zemi, kde byste se chtěla živit volejbalem?
Mám, moje vysněná země je Itálie. Už od mých volejbalových začátků jsem si přála jednou tam hrát. A doufám, že v blízké budoucnosti se mi to splní.
Může k tomu pomoci i letošní nabitý program s českou volejbalovou reprezentací. Čeká vás Zlatá evropská liga, mistrovství Evropy, olympijská kvalifikace. Co berete jako vrchol aktuální sezony?
Je to tak, plán na léto máme jasný. (úsměv) Vrcholem bude pro nás zřejmě mistrovství Evropy, které se koná na přelomu srpna a září v Německu. Našim cílem tam bude určitě postup ze základní skupiny a potom bojovat o co nejlepší umístění.
Olympijské hry jsou zatím také jen v oblasti snů?
Určitě je můj velký sen na nich startovat. Ale musíme si přiznat, že zrealizovat ho bude hodně těžké.
Kdyby nebylo volejbalu, máte představu, co byste v životě dělala?
Těžko říct. Momentálně se soustředím na to, abych se mohla věnovat vrcholovému volejbalu co nejdéle. A co bude po kariéře, tomu zatím nechávám volný průběh.
Autor: Štěpán Sedláček
Foto: Martin Sekanina
