Po třech letech se jeden z nejznámějších trenérů světa, Vladimir Alekno, opět vrací na mezinárodní scénu. Po dlouhých jednáních se dohodl s Íránskou volejbalovou federací a povede národní tým Íránu ve Světové lize 2021 stejně jako na Olympijských hrách v Tokiu. Foto: Dinamo Kazaň
Běloruský rodák, jenž získal hráčské zkušenosti i po boku několika českých reprezentantů ve francouzském Cannes a Tours, se po ukončení aktivní kariéry vrhnul na trénování (v Tours s Petrem Pešlem, Jiřím Popelkou a Slovákem Petrem Divišem) a vydobyl si mezinárodní renomé. Od roku 2007 s přestávkami vedl národní tým Ruska až do roku 2017, přičemž jeho dnes již legendární střídání ve finále Olympijských her v Londýně 2012 přineslo Rusům i vytoužené olympijské zlato. Na klubové úrovni se pod jeho taktovou Zenit Kazaň stal neporazitelným gigantem, který po dlouhé čtyři roky dominoval evropské scéně (4 trofeje z Ligy mistrů 2015-2018). V roce 2017 se pak zřekl trénování národního týmu a i kvůli blíže nespecifikovaným zdravotním potížím v uplynulém roce odstoupil i z role trenéra klubu a řídil Zenit Kazaň „pouze“ jako generální manažer. V probíhající sezóně se však opět chopil role trenéra a Zenit po jeho taktovkou vyhrál 17 z 19 zápasů.
Íránci od roku 2012 patří díky velmi silné generaci k „černým koňům“ každé mezinárodní akce, ale i přes nesporné kvality nikdy nedosáhli (mimo Mistrovství Asie, které osmkrát vyhráli) na medailové úspěchy. Po průlomovém roce 2012 se objevuje v evropských soutěží stále více íránských reprezentantů, kteří ale díky popularitě sportu v Íránu a údajně lukrativním platovým podmínkám mají pouze omezenou motivaci opouštět rodnou zem. Úspěch na mezinárodní scéně měli národnímu týmu přinést i renomovaní zahraniční trenéři jako Argentinec Lozano či Černohorec Kolaković, kteří sice zásadně pozměnili projev týmu, ale nedosáhli na vysněné cíle. I proto se rozhodli Íránci sáhnout k obměně a v hledáčku se tentokrát objevila jen ta největší trenérská esa: Daniel Castellani, Andrea Giani, Ferdinando De Giorgi, Lorenzo Bernardi, Vladimir Alekno, a v létě spekulovala média i o Brazilci Rezendem. Ze závěrečného dvoučlenného výběru se pak Íránci rozhodli právě pro Alekna, od nějž si slibují posun národního týmu mezi světovou špičku.
Informace vyvolala ve volejbalové komunitě velký ohlas a většina odborníků volbu kvituje především díky nesporným kvalitám Alekna. Opačný názor ale na sociálních sítích vyjádřil například trenér amerického výběru John Speraw, který se podělil o obavy, zda budou íránští reprezentanti schopni vydržet „ruský dril“ a pověstnou přísnost a tvrdost tréninkových jednotek, které Alekno ordinuje. Podle amerického trenéra není možné vyloučit celkové přepjetí hráčů a z něj vyplývající případná zranění, přičemž poukázal i na dlouhodobá zranění a výpadky, s kterými se potýká několik „starších“ členů základního kádru již nyní.
Íráncům herně dozrála jejich zlatá generace, a pro některé hráče se možná jedná o poslední možnost zabojovat o olympijské zlato. Do bojů o pozici ve světové špičce je tentokrát povede velezkušený trenér Alekno.
Autor: Tadeáš Bajusz
