Beachvolejbalový pár Martina Jakubšová – Diana Žolnerčíková má za sebou pořádně nabité dva měsíce v termínovém kalendáři, v nichž se úspěchy střídaly s neúspěchy. Foto: GetImage
Dvojice plážových volejbalistek hrajících pod organizací Beach Volleyballu Karviná se v minulém týdnu vrátila z rozžhaveného písku v Baku, kde proběhly premiérové Evropské hry. Deváté místo v evropské konkurenci určitě není vyloženě špatné, českou dvojici ale neuspokojilo. „Myslím, že nás hodně poznamenal už samotný nevýrazný vstup do turnaje. Ve skupině jsme se chtěly rvát o prvenství, možná jsme tak trochu počítaly nejhůře s druhým místem, ale výkony nebyly odpovídající našim ambicím. Skončily jsme třetí,” přiznala vyšší z karvinské dvojice Martina Jakubšová.
Do vyřazovacího pavouka tak vedla cesta přes silnější páry. První překážku v podobě domácí ázerbájdžánské dvojice Ferreira – Karimova ještě české hráčky zvládly. Po slušném výkonu vyhrály 2:0, následně jim ale vystavily stopku Španělky, nové komety na beachvolejbalovém nebi. „Španělky až do letoška objížděly spíše evropské kontinentální poháry, teď už je ale potkáváme i na světovém okruhu a nevedou si špatně. My jsme s nimi zatím nehrály, ale známe je. A třeba na světovce v Praze skončily páté,” představuje Jakubšová horkokrevný pyrenejský pár Lobato – Soria.
Se svou parťačkou Žolnerčíkovou se však ve vzájemném duelu vypjaly k výbornému výkonu a moc nechybělo k postupu do čtvrtfinále. „Druhý set jsme parádně otočily z 16:20 na 22:20, ale tiebreak jsme nezvládly. Škoda. Mohly jsme mít po tom druhém setu psychicky navrch, ale zkrácená sada je vždy nevyzpytatelná. Španělky mají opravdu kvalitu, možná chyběl kousek pověstného štěstíčka,” zalitovala ostravská rodačka.
Spolu s Žolnerčíkovou před pár týdny úspěšně absolvovaly Continental Cup ve Vilniusu, kde byly jejich spoluhráčkami Bonnerová s Hermannovou, druhý nejlepší český pár. Rozdíl oproti běžným zápasům na světovém okruhu byl v tom, že hráčky nebojovaly ve svých zápasech jen za sebe, ale vlastně za tým. Hráčky tak byly paradoxně tlačeny do pozice, kdy samy fandily svým kamarádkám, ale hlavně konkurentkám v boji o lepší pozici na domácím i světovém žebříčku.
„Ono se dá přes kontinentální pohár dostat i do Ria, ale šanci má pouze jeden pár z týmu. Ten úspěšnější,” vysvětlila Jakubšová. „Ale s holkama jsme se vzájemně povzbuzovaly, bylo to fajn. Že se povede vyhrát, v to jsme ani nedoufaly. Z osobního pohledu pro nás s Didi bylo užitečné potkat se s týmy, proti kterým na okruhu moc nehrajeme. Třeba Srbky jsme neznaly vůbec, domácí Litevky taky moc ne. Každá podobná zkušenost se hodí a hodně si ceníme i vyrovnaného, byť prohraného zápasu s velmi kvalitním slovenským týmem Dubovcová – Nestarcová (aktuálně 21. pár světa, lepší než například Kolocová – Sluková). Tam jsme podle mě odehrály hodně kvalitní zápas,” míní Jakubšová.
Vítězství ve Vilniusu dává českým volejbalistkám stále šanci poprat se o olympiádu v Riu. Šance nejsou sice velké, ale existují. „Ta cesta je ale mimořádně náročná. Ony se zohledňují samozřejmě výsledky ve světovém okruhu, kde ale mají šanci hlavně páry, které se účastní hlavních soutěží. My se na ně stále musíme probíjet přes kvalifikace, což bývá často úmorné,” přiznává bývalá reprezentantka v šestkovém volejbale.
Protože s Žolnerčíkovou hrají teprve druhým rokem a nemají na kontě potřebné body ani pozici ve světovém rankingu, je nezbytné absolvovat náročné kvalifikace, v nichž se také nemusí vždy dařit. Není žádnou výjimkou, že volejbalistky letí na turnaj přes půl světa, odehrají jeden nevydařený zápas v kvalifikaci a letí zase domů. „Řekla bych, že tohle je těžší spíš po psychické stránce. Je třeba si to tolik nepřipouštět, že opravdu může rozhodnout jeden zápas. V beachi je to prostě takto nastavené a nám nezbývá než se s tím prát. Když se pak stane, že spadneme s prominutím na držku, je důležité se zase zvednout a zkoušet to znovu a znovu. Některé hráčky jsou spolu na okruhu i deset let. My jsme spolu dva,” porovnává Jakubšová.
Autor: Martin Ruščin
Zdroj: http://karvinsky.denik.cz
