Velmi úspěšná téměř nepřetržitá hráčská a trenérská éra Jana Václavíka v našem klubu je u konce. Jan Václavík odchází na své první zahraniční angažmá do nejvyšší švýcarské soutěže do týmu Näfels.

volejbalová cvičení o zeď

Biogas Volley Näfels skončil v základní části švýcarské soutěže na 5. místě (hraje osm týmů) a po dramatickém souboji mu ve čtvrtfinále unikl postup do nejlepší čtyřky. Nakonec po dalších zápasech v pavouku skončil až na šestém místě. S takovým výsledkem není klub spokojen a po odchodu polského trenéra přichází pozvednout šance Jan Václavík. Kromě domácích hráčů v týmu bylo několik hráčů z Polska a Finska. Přestože Jan Václavík pochází z Brna, kde začala jeho volejbalová kariéra, tak do volejbalové Ostravy úplně prorostl. Nemůže se proto divit, že my ho v Ostravě považujeme za „našeho“. A tady je několik jeho odpovědí v rozlučkovém rozhovoru:

Honzo, kolik let jsi nakonec před svým odchodem do Švýcarska strávil v Ostravě dohromady jako hráč a trenér?
Myslím, že je to třináct let, z toho jsem pouze jeden rok prožil ve Spojených státech. Takže pokud počítám dobře, tak 8 let jako hráč a 4 roky jako trenér.

Jakým způsobem se k tobě nabídka k odchodu do týmu Näfels? Jak těžké bylo rozhodnutí opustit Ostravu a jít trénovat do ciziny?

Näfels mě kontaktovali skrze Martina Lébla ke konci play off. Hledali nového trenéra na další sezonu. Smlouvu jsme uzavřeli asi před třemi týdny. Samozřejmě jsem zvažoval, zda zůstat v Ostravě, nebo jít do světa s kůží na trh. Nakonec zvítězila chuť obstát před novou výzvou. Ostrava je klub orientovaný na práci a to mně vyhovuje. Navíc mě zde všichni znají, ví co ode mne očekávat a myslím, že jsem si zde vybudoval i jistou pozici. Ve Švýcarsku začne vše od nuly.

Co bys nám mohl prozradit o městečku Näfels?

Velmi málo, protože jsem v Näfels ještě nikdy nebyl. Co vím, je to menší městečko na pokraji Alp s krásnou přírodou a co ještě vím, tak s velkým zápalem do volejbalu. V regionu by měl být volejbal kolektivním sportem číslo jedna.

Co víš o týmu a jeho složení. Působí nebo působili tam čeští hráči?

Tým Näfels projde značnou obměnou, přijde minimálně 4-5 nových hráčů. Teď se snažíme poskládat nejlepší možný „manšaft“ v rámci rozpočtu klubu, družstvo bude namíchané půl na půl cizinci a místní.
Ve Švýcarsku už roky působí Dalibor Polák jako trenér a pak Dominik Fořt a Filip Habr. Přímo v Näfels aktuálně žádný Čech nepůsobí, dříve tam hrával můj velmi dobrý kamarád Martin Klapal a právě Dominik Fořt.

Co od nového angažmá očekáváš a na jak dlouho jsi v novém působišti podepsal smlouvu?

Bude to velká výzva v novém prostředí a jsem zvědavý, jak se s ní poperu. V Näfels mě nikdo nezná, nemám tam vyšlapaný chodníček tak jako třeba v Ostravě, ale to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem na nabídku kývnul. Do Švýcarska se stěhuji i s partnerkou Míšou, pro ni to bude také velká změna. V Praze nechává svůj salon a jde se mnou do světa, za což jsem velmi rád. A co se smlouvy týká, tak jsem ji podepsal na dva roky.

Jak budeš vzpomínat na volejbalový život ve VK Ostrava?

Já vůbec nevím, jak to správně formulovat, protože Ostrava mně přirostla k srdci. Strávil jsem zde drtivou většinu svého dospělého života, dvanáct let byla mým domovem. Musím Ostravě jako klubu moc poděkovat, protože mně dala příležitost začít zde svoji trenérskou karieru.
Po odchodu Zdeňka Šmejkala do Rakouska to byl pro Ostravu určitě riskantní a nelehký krok. Chci poděkovat Tomáši Zedníkovi, Pavlu Žurkovi a v neposlední řadě Tomovi Dvořákovi za důvěru, kterou mně dali. Myslím, že jsem si zde na severu vytvořil přátele do konce života. Vždy je to o lidech, které člověk pozná a Ostrava prostě má dobrý čich na výběr lidí, které do svých struktur pustí a tím vytváří dobrou klubovou atmosféru, ve které mně bylo moc příjemně. Věřím, že jsem svou prací v Ostravě tuto příležitost a důvěru splatil.
Je těžké poděkovat všem, které jsem v Ostravě za třináct let potkal, a přitom na nikoho nezapomněl. Dobře vím, jak pro mě byli důležití a tak doufám, že to ze mě cítili a dával jsem jim to najevo už během naší spolupráce.

Na názor o odcházejícím trenérovi jsme se zeptali i manažera Tomáše Zedníka:
„S Honzou se loučíme po třinácti sezonách. Chyběl jenom v jedné sezoně, kdy byl na trenérských zkušenostech v USA a půl roku, kdy náš klub převzal Ivan Cap a on musel odejít na Kladno jako libero. Devět let u nás působil jako hráč a čtyři roky jako trenér.”

Jak těžké bylo nabídnout extraligový trenérský post začínajícímu trenérovi?

Jsem rád, že jsme vsadili na Honzu jako trenéra, protože byl loajální, pracovitý, talentovaný a dokázal i učit mladé hráče. Tým na konci sezony díky němu vždy vypadal úplně jinak než na jejím začátku. Na konci sezony byl vždy tým stmelený, řekněme tomu, že hráči již byli vychovaní a kolektivně tvární. Díky tomu se nám v každé sezoně povedlo na naše poměry uspět. Nebyla to vždy medaile, ale byl to úspěch, který si jako klub ceníme. O to víc nás mrzí, že Honza už odchází.

Byl klub připraven na jeho odchod?

Mysleli jsme si, že ještě chvilku v Ostravě zůstane, dostal však zajímavou zahraniční nabídku a to je pro něho určitě zajímavá výzva. Švýcarsko se jeví jako další dobrý krok v kariéře a my mu ho přejeme. A jsme rádi, že může dál nést jméno volejbalové Ostravy do světa. Už mnoho našich bývalých hráčů pokračuje v evropských nebo elitních českých klubech a Honza má velké zásluhy, že tady dostali důležité volejbalové základy a nyní je rozvíjejí.
Vedení našeho klubu v současné době nového trenéra vybírá, už jsme se dostali k užšímu výběru a výsledky oznámíme během několika týdnů.

MARTIN NĚMEC
Zdroj: vkostrava.eu