Přinášíme kompletní a naprosto vyčerpávájící informace o minivolejbale ve světě, které vám odpoví na veškeré otázky spojené s minivolejbalem. Světovou volejbalovou federací (FIVB) byl minivolejbal uznán v roce 1971.
1. Volejbal ve zkratce
2. Minivolejbal – historie v kostce
3. Historie minivolejbalu v České republice
4. Historie minivolejbalu v okolních zemích
5. Rozdíly mezi volejbalem a minivolejbalem
6. Pravidla minivolejbalu
7. Úrovně minivolejbalu
8. Kdo může hrát minivolejbal?
9. Minivolejbal ve školách
10. Jak učit minivolejbal
11. Minivolejbalové turnaje ve světě
12. Závěr
1. Volejbal ve zkratce
Volejbal je týmová hra pro dvě družstva, z nichž každé má šest hráčů, a jejichž cílem je odehrát míč přes síť a udržet ho ve vzduchu po co nejdelší dobu. Aby byla hra soutěživá a zábavná, existují samozřejmě určitá pravidla – my si většinu z nich postupně popíšeme. Volejbal je možné hrát jakoukoliv částí těla, ale v jednom týmu nemůže být zaznamenáno více než tři údery před tím, než je míč odehrán zpět přes síť.
2. Minivolejbal – historie v kostce
Historie minivolejbalu je těsně spjatá s volejbalem. Patrně vznikl celkem spontánně, ale o tom, odkud přesně pochází a kdy vznikla forma minivolejbalu, můžeme diskutovat.
V manuálu pro trenéry se uvádí, že minivolejbal vznikl v brzkých 60. letech dvacátého století. Jinde se dozvíme, že tato myšlenka pochází z východního Německa cca z r. 1961, ale již před tím v různých státech existovaly různé formy a metodiky umožňující hrát volejbal s dětmi.
Za kolébku minivolejbalu se považuje japonské město Taiki, kde se prý minivolejbal jako samostatný sport hrál poprvé. Zároveň za tvůrce základů minivolejbalu je považován Hiroshi Toyoda. Světovou volejbalovou federací (FIVB) byl minivolejbal uznán v r. 1971, kdy byla založena v rámci trenérské komise FIVB subkomise pro minivolejbal. O rok později byla ustanovena rámcová pravidla. V roce 1975 se konalo první mezinárodní sympozium o minivolejbalu ve Švédsku, kde se sešlo 19 zástupců z různých zemí
(zdroj Diplomová práce S. Matušinová 2011)
Minivolejbal je disciplína uznávaná a podporovaná FIVB. Je to hra pro děti ve věku 9-10 let až do 12-13 let. Pravidla jsou stanovena každou národní federací s cílem umožnit zápasy mezi hráči z různých klubů nebo škol.
(zdroj FIVB)
3. Historie minivolejbalu v České republice
Minivolejbal se hraje u nás již od roku 1996 a zaznamenali jsme i úspěch na mezinárodní úrovni kdy družstvo minižákyň volejbalového oddílu TJ Svitavy, s trenérkou Mgr. Marcelou Sezemskou se v květnu 2004 se zúčastnilo Evropského festivalu minivolejbalu ve Vídni a mezi 24 družstvy z 10 států dvou kontinentů vybojovaly 3. místo.
(zdroj Diplomová práce S. Matušinová 2011)
Na českém internetu lze nalézt zmínky a články o minivolejbalu z roku 2008 na stránkách volejbalové oddílu TJ Svitavy, také Ivan Pelikán o minivolejbale píše od roku 2009. V roce 2010 vznikl projekt Českého volejbalového svazu Minivolejbal v barvách.
4. Historie minivolejbalu v okolních zemích
Německo
V Německu zařazují minivolejbal na pomezí prvního a druhého stupně základní školy. Na prvním stupni se očekávají jednodušší formy minivolebalu, a to vrůzných podobách. Většinou začínají od formy 1 – 1 a pokračují až po finální formu 3 – 3. Metodiku hry mají podrobně popsanou již od první jednoduché manipulace s míčem až po složitější herní strategii a taktiku. V páté a šesté třídě se žáci učí předepsanou techniku, přičemž začínají prsty (odbití obouruč vrchem), pokračují bagrem (odbití obouruč spodem) a následně vrchnímpodáním (odbití jednoruč vrchem). Organizují se i školní turnaje.
V Německu jsou jen minimální rozdíly oproti našim pravidlům v České republice. Odlišují se velikostí hřiště, které je širší a kratší než u nás, výškou sítě, která je vyšší, a hraje se do 25 bodů na dva sety. Pokud je stav nerozhodný, hraje se třetí set do 15 bodů. U nás je hrací doba individuální podle barevné kategorie (Matušinová, 2010).
Rakousko
V Rakousku probíhá školní projekt s názvem „Das Baggerdu Volksschulprojekt“, do kterého se začleňuje až 150 škol s 3000 dětmi. Družstvo tvoří dva hráči. Turnaj se hraje tedy ve formě 2 – 2. Ve Vídni se pořádá každoročně mezinárodní turnaj v minivolejbalu, kterého se účastní nejen okolní státy, ale i vzdálenější země. Turnaje se zúčastnila například družstva z Německa, Francie, Guatemaly, Itálie, Nizozemska, Polska, Švýcarska, Slovinska, Slovenska, Maďarska a České republiky. Tento mezinárodní turnaj se pyšní titulem největšího a nejoblíbenějšího turnaje v minivolejbalu pro děti ve střední Evropě.
Hra se skládá maximálně ze dvou vítězných setů do 25 bodů. V případě remízy dojde krozhodujícímu třetímu setu do 15 bodů. Každý tým musí poskytnout jednoho rozhodčího a dostatek hráčů („Internationales Mini Volleyball Turnier in Wien“ n.d.).
Slovensko
Slovenská volejbalová federace každoročně organizuje za podpory Ministerstva školství, vedy, výskumu (MŠVV) a športu Slovenské republiky (ŠSR) projekt Minivolejbalu na základních školách, který se nazývá „COOL VOLLEY“. Tento projekt je také podporován mezinárodní volejbalovou federací FIVB a díky němu se volejbal pro nižší věkové kategorie (10–12 let) stává dostupnější. Cílem projektu je především popularizovat tento sport již v raném dětství a vytvořit u dětí návyky pro pravidelný pohyb a zdravý životní styl.
Polsko
V Polsku platí pro minivolejbal stejná pravidla jako na Slovensku, kde striktně vymezují kategorie zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce. Hřiště je delší než v České republice. Hru tvoří pouze jeden set do 25 bodů s rozdílem dvou bodů. Omezen je počet střídání hráčů tak, že náhradníci mohou střídat pouze jednou za set. V pravidlech je podávající hráč již zadním hráčem, který nemůže odbít míč přes síť a nesmí skákat u sítě (Matušinová, 2010).
5. Rozdíly mezi volejbalem a minivolejbalem
Pravidla minivolejbalu jsou vcelku flexibilní a mohou se upravit tak, aby vyhovovala úrovni zapojených dětí, což je v tomto případě zásadní. Proto každá národní asociace zavádí nutná pravidla, aby byla zajištěna fair play celé hry pro oba soutěžící týmy.
Cílem vytvoření hry byl de facto záměr zpřístupnit volejbal dětem a vylepšovat jejich dovednosti už od útlého věku. Je nereálné očekávat, že se děti budou učit hraním přes standardně vysokou síť. Protože to není možné, stala se tak tato hra jedním z nástrojů používaných FIVB k průběžnému vytváření čerstvých generací volejbalových šampionů.
Jak už jsme vysvětlili, minivolejbal je odnož volejbalu a zaměřuje se na to, jak zpřístupnit volejbal dětem. Tedy správně předpokládáte, že existují některé rozdíly ve hře, díky kterým ji mohou pohodlně hrát právě děti. Tyto rozdíly sahají až do samého základu celého systému hry a zaměřují se na to, jak hru zmenšit z velikosti pro dospělé na velikost pro děti.
Tyto rozdíly zahrnují:
- Velikost a typ míče – velikost standardního volejbalového míče je samozřejmě poněkud větší než velikost míče používaného při minivolejbalu. Když oba porovnáte vedle sebe, zjistíte, že jeden je zmenšená verze druhého, nebo – chcete-li – druhý je zvětšená verze prvního. Míč používaný při minivolejbale je také pocitově odlišný při kontaktu. Je to z toho důvodu, že je speciálně navržený, aby byl v dětských rukách příjemnější a riziko zranění se úměrně zmenšilo.
- Výška sítě – minivolejbal je pro děti a teenagery, což znamená že síť musí být navržena tak, aby se vzala v úvahu jejich výška. Standardní volejbalová síť má 243 cm pro muže a 224 cm pro ženy, ale pro účely minivolejbalu je síť vysoká 190-200 cm pro obě pohlaví (FIVB).
- Počet hráčů – počet hráčů ve volejbalovém týmu je vždy 6 u standardní hry, ale u mini volejbalu se počet pohybuje od 2 do 6. V manuálech federace FIVB se na základě studií píše, že děti mají o 100% větší šanci dostat se k míči ve čtyřčlenném týmu než v šestičlenném. A hra s méně než 4 hráči je také pro děti daleko víc vyčerpávající než s vyšším počtem členů. Proto se téměř vždy hraje se čtyřmi hráči rozmístěnými 2 vpředu a 2 vzadu.
- Pravidla – pravidla minivolejbalu jsou docela odlišná od pravidel standardního volejbalu. Například co se týká pravidla o počtu doteků, v běžném volejbalu se hráči z jednoho týmu nesmí dotknout míče víc než třikrát, zatímco u mini verze je nutné dodržet počet tří doteků. Nicméně obojí vychází ze skoro stejných předpokladů a skóre se dělá také podobně.
Celkově je dobré vědět, že smyslem minivolejbalu je připravit mladé hráče na volejbal jako takový, čili pravidla i vše ostatní je právě v duchu takové přípravy.
6. Pravidla minivolejbalu
Mohli jste si patrně všimnout, že minivolejbal se hraje podle více neformálních pravidel. Nicméně to je nutný krok právě kvůli účelu hry, kterého chceme dosáhnout. Pravidla, na která se zde podíváme, můžeme rozdělit do několika kategorií, a to jmenovitě:
a) Kontakt s míčem
b) Velikost hřiště
c) Sestava a velikost týmu
d) Výška sítě
e) Doba hraní
f) Rotace a střídání hráčů
g) Skórování
Všechny kategorie společně různě nakombinované vytváří pokaždé unikátní hráčskou zkušenost. Toto tvrzení postupně dále vysvětlíme.
a) Kontakt s míčem
Ve volejbalu 101 není hráčům povoleno se míče dotknout víc než jednou po sobě; a celkově tým se nesmí dotknout víc než třikrát před tím, že pošle míč přes síť na stranu soupeře. Nicméně při minivolejbale se nemusí tým povinně dotknout třikrát, přičemž druhý úder může být chycen a odhozen. Pravidla týkající se toho, jestli se smí mít hráč dotknout vícekrát, než překoná hřiště, se liší hra od hry s tím, že někdo opakovaný kontakt nepovoluje a jiní nechají hráče mít první a třetí kontakt v daný moment.
Při bližším pohledu se zdá, že zatímco hráči při standardním volejbale s danými pravidly by měli míče odbíjet a útočit, u minivolejbalu jde o to, jak hráče naučit si míč udržet a podporovat lepší zapojení při hře. Díky počtu nutných kontaktů je pro hráče jednoduší se do hry více zapojit a hrozí tak menší riziko, že bude hráč stát nevyužit.
Učitelé tělesné výchovy vypozorovali, že právě toto chycení a vrácení druhého míče má vliv na zaučení volejbalových nováčků a jejich snadnější zapojení do hry.
Chycení a předání druhého míče také pomáhá upravit trajektorii míče (což má velký význam) a pomáhá dětem zapracovat na taktice jak obrany, tak útoku. Takže hráči se učí nejen odehrát míč, ale zároveň i používat při hře taktiku.
b) Velikost hřiště
Velikost minivolejbalového hřiště je různá a nepotřebuje být nutně definitivně vymezena. Předepsaná velikost hřiště je taková, aby šlo jednoduše využít jiné školní nebo sportovní zařízení.
Hřiště na minivolejbal (4,5 až 6m na šířku, 9 až 12m na délku) má rozměry přibližně stejné velikosti jako je badmintonové hřiště na dvouhru. Tímto pravidlem je vyřešena otázka dostupnosti. To znamená, že není nutné pouštět se do vysokých investic na nové značení nebo výstavbu jiných kurtů.
S ohledem na příležitosti doteku míče nabízí malé hřiště během hry lepší šance na výměnu a je daleko víc pravděpodobné, že si pořádně zahraje každý hráč. Obrana je jednodušší, protože není nutné krýt velkou plochu, a hra se tak stává zajímavější.
Taková velikost hřiště je nejlepší, jelikož trenéři a učitelé tělesné výchovy se tradičně snaží zvýšit zapojení žáků. S velikostí se dá také hýbat, zvětšit či zmenšit prostor podle potřeby, aby se vyhovělo proměnlivým podmínkám, jako jsou starší hráči, vyšší či nižší počet hráčů na hřišti atd.
Pro starší hráče minivolejbalu by se měla velikost hřiště postupně rozšiřovat, aby jim lépe vyhovovalo. Náhlé rozšíření by pro ně bylo složité, ale pozvolné zvětšování jim pomůže se rychleji stávat ve hře lepšími.
c) Složení a velikost týmu
Kniha pravidel federace FIVB nevymezuje kompozici ani velikost týmu, spíše navrhuje kombinaci a výběr velikosti, které už jsou vyzkoušené a ví se tak, že s nimi je hra zajímavější a dobrá pro rozvoj hráče do budoucna.
Velikost družstva se může pohybovat od dvou do maximálně šesti hráčů; kombinace v týmu v sobě také nenese žádné háčky, pokud jsou všichni hráči v doporučené věkové skupině vhodné pro hraní minivolejbalu.
Ideálním počtem jsou podle návrhu v manuálu čtyři hráči, a to v kombinaci chlapci a děvčata v jednom týmu. Protože dívky i chlapci se až do 12 let vyvíjejí přibližně stejně a školy proto v tomto věku obvykle organizují sportovní události společně, je mix obou pohlaví nutný k tomu, aby se pozornost trenéra nerozptylovala do více stran.
Takový přístup vede také k lepší komunikaci a týmové práci, je méně náročný na jednotlivé hráče a maximalizuje potenciál jednoho každého hráče tím, že ho nechává více se zapojit do hry – myšleno více, než by bylo možné při hře v šestičlenné sestavě.
Hra v sestavě méně než 4 hráči nechává během hry prodlevy, není dobrá pro výměny a navíc je hodně namáhavá. Naopak více než 4 hráči na hřišti zase znamená občas tlačenici (zvláště hry o 6ti hráčích); děti se občas srazí, naruší se plynulost hry a smysl minivolejbalu se tak popírá.
Hraní se čtyřmi hráči na každé straně, jak ukazují studie, zlepší interakci hráčů s míčem až o 100% oproti sestavě šesti hráčů v družstvu.
d) Výška sítě
Zatímco výška sítě pro dospělé se liší o pár palců, kdy pro muže je to 8 stop (2,44 m) a pro ženy 7,4 stop (2,3 m); síť na minivolejbal je o dost nižší se svojí výškou kolem dvou metrů a tato výška je stejná pro každého hráče. Vzhledem k výšce dětí a různým kombinacím při hře je takový model, který vyhovuje všem variacím, nejlepší.
Pokud jsou hráči už na tuto výšku sítě moc vysocí, znamená to pouze, že už vyrostli z mini verze volejbalu a jsou připravení na přechod ke klasickému volejbalu.
Síť je naopak možné o pár palců snížit kvůli snadnější hře malých hráčů, ale moc často se to nepraktikuje.
e) Doba hraní
Stejně jako při klasické hře je trvání hry minivolejbalu většinou závislé na získaném skóre. Hraje se na sety, kdy každý set obsahuje maximálně 15 nebo 25 her v závislosti na věku hráčů nebo dalších faktorech podle uvážení pořadatelů. Mladší děti obvykle hrají do 15ti a starší spíše až do 25ti bodů.
Nicméně někteří pořadatelé zápasů pořádají časově omezenou hru a o vítězi se tak musí rozhodnout buď dosažením stanovených bodů nebo se vedoucí tým prohlásí za vítěze na konci daného času.
Jindy se hraje na rozdíl v bodech – většinou jde o deset bodů. To znamená, že v takovém případě není povoleno, aby jeden tým získal o deset bodů více než tým druhý, a pokud se to stane, je vlastně hra ukončena a vítězství náleží právě vedoucímu týmu.
Stejně jako to funguje u klasického volejbalu, potřebuje vítězný tým být o dva body napřed – jinak je hra nerozhodně a musí se hrát vylučovací zápas až dokud není vítěz zřejmý.
f) Rotace a střídání hráčů
Každý tým se musí obvykle rozmístit na ploše svého vlastního hřiště, když hraje podávající hráč. Hráči v přední linii jsou útočníci, nahrávač vpředu vpravo a hlavní smečař vpředu vlevo. Dva hráči v zadní linii přihrávají. Když už je míč po podání ve hře, hráči se mohou pohybovat, aby ovlivňovali průběh hry, ale nesmí si s jiným hráčem vyměnit místo, to se děje jen při rotaci.
Rotace je běžný jev u všech forem volejbalu a hráči při minivolejbalu rotují podle směru hodinových ručiček směrem k síti. Při rotaci se také změní podávající hráč, ale děje se to jen tehdy, když tým získá bod a o jednu pozici pokaždé rotuje.
Pravidla pro střídání se liší soutěž od soutěže. Někdy je dovoleno náhradníkům volně přijít, ale většinou jsou dovoleni jen ve výjimečných případech – například když je hráč zraněn a nemůže pokračovat nebo když je hráč poslán pryč.
g) Skórování
Tým skóruje tehdy, když odehraje míč na stranu protihráče, aniž by jim ho byl soupeř schopen podle pravidel vrátit. Krom toho, že získají bod, také podávají. Při podání je možné získat body, ale není dovoleno jich při podání získat více než tři body u jednoho týmu. Takže když tým své tři body takto získá, hru začíná podáním druhý tým.
V některých formách minivolejbalu je povoleno své podání opravit, pokud se mu nedaří ho úspěšně dokončit. Ovšem tuto šanci dostanou jen jednou během daného podání.
Existuje celá řada dalších pravidel, například pravidlo týkající se výroby míčů na minivolejbal, které má zajistit hraní s menší a lehčí verzí standardního míče, ve všech aspektech vhodnější na trénování dětí.
Dále se mohou uplatňovat také pravidla omezeného přerušení zápasu nebo požadavky na zapojení. V odstavci o zapojení se u mnoha soutěží vyžaduje, aby u každého týmu byl určitý počet hráčů – většinou jde o počet čtyři. Pokud má tedy tým méně než tento počet, zapůjčí se mu hráč z jiného družstva, aby byl počtem kompletní.
Pokud se naopak objeví hráč bez zbytku svého týmu, má se za to, že tým nedokončil a přítomný hráč je zařazen do jiného týmu, aby se dál mohl účastnit soutěže.
7. Úrovně minivolejbalu
Úrovně minivolejbalu jsou různé. Nabízíme vám tabulku, jenž zachycuje rozdělení technické způsobilosti hráčů pro hru minivolejbalu v závislosti na věk. Nutno dodat, že jde o relativní členění. Vždy je potřeba vycházet z konkrétní úrovně dovedností hráče nebo skupiny hráčů. Trenér (učitel) by měl mít možnost pružně reagovat na úroveň hry, kterou hráčům nabízí. Náročnost upravuje změnou parametrů hry.
| VĚK | HERNÍ FORMA | TECHNIKA HRY | SERVIS (DOPORUČENÝ) | ÚROVEŇ HRY |
| 6 – 8 | 1-1, 2-2 | chytání/házení | hodit/spodní | přehazovaná |
| 8 – 9 | 1-1, 2-2 | chytání/odbití prsty po vlastním nadhozu | hodit/spodní | přerušovaná |
| 9 -10 | 1-1, 2-2 | odbití prsty po odrazu míče od země/odbití prsty/ útočný úder bez výskoku | spodní/ vrchní | odrazová + prstová |
| 10 – 12 | 3-3, 4-4 | povoleno vše dle pravidel „šestek“ | spodní/vrchní | otevřená |
8. Kdo může hrát minivolejbal?
Ačkoliv je tato hra vývojovou fází pro budoucí hráče volejbalu, je minivolejbal i něco více. Je to hra plná zábavy sama o sobě. Volejbaloví hráči ho můžou využívat jako trénink při přípravě na turnaje a zápasy, k vylepšení taktiky hry nebo i jako náhradu, když mají zraněného hráče, na dobu, než ten se zcela uzdraví.
Cílovou věkovou skupinou jsou děti přibližně od 6 do 12. Federace FIVB tuto hru díky věkovému odstupňování uznává jako prostředek k tomu, jak zvýšit zájem dětí i jejich rodičů a fanoušků o volejbal jako takový.
Mnoho ze současných profesionálních hráčů získalo náklonnost ke sportu právě díky hraní mini verze v dětství. Téměř 80 let po vzniku volejbalu byla tato hra stále vhodná jen pro starší hráče, kteří se k ní tak dostali díky tomu až v pozdějším věku.
Věřilo se nicméně, že když se tato hra bude moci hrát od nízkého věku, může se do budoucna dařit vychovávat lepší hráče. Myšlenka se uchytila a v roce 1972 se zrodil minivolejbal.
Veškerý další vývoj a změny pravidel týkající se této hry od té doby vedli k tomu, že už z dětí se mohou stávat budoucí úspěšní volejbaloví hráči.
Vliv minivolejbalu je daleko větší, než že děti mohou odehrát míč; zvýšil se zájem o sport jako celek a rodiče se více zajímají o tuto hru proto, že se do ní zapojuje jejich potomek. Tato pozornost vytváří sportu značný přínos a jsme svědky vyšších investicí do minivolejbalu po celém světě – což je určitě pro každého vítaný důsledek.
Zpět k odpovědi, kdo si může zahrát minivolejbal: je to jednoduše hra pro jakékoliv sportovce – dítě mezi 6-12 lety. Mohou ho hrát i děti o něco starší, ale hlavně jde o uvedenou věkovou skupinu.
Všichni zúčastnění stále zdůrazňují hlavní cíl, kterým není vyhrát za každou cenu, ale podporovat ducha týmové práce, sportovní chování a zdravý tělesný vývoj.
Takže je to hlavně v rukách trenérů a trenérek, aby se rozhodli, co je vhodné pro konkrétní děti jim svěřené a tedy i kdo bude minivolejbal hrát.
9. Minivolejbal ve školách
Jelikož je to právě škola, která je kolébkou většiny sportovních počinů, jsou to tedy i školní léta, kdy se děti začínají zdokonalovat ve sportovních aktivitách. Škola je pravděpodobně nejlepší etapa, kdy do dětí začít investovat ohledně budoucích sportovních úspěchů. V mnoha z 217 zemích světa, které mají volejbalový svaz, se do minivolejbalu investuje zvláště na úrovni škol.
Do popředí těchto snah pak vystupuje Japonsko, kde se minivolejbal využívá nejen pro přípravu budoucích Olympioniků, ale Japonci v této disciplíně zároveň spatřují možnost celkově rozvíjet své děti. Důležitost sportu jednoduše nelze přecenit a minivolejbal je jednou z takových disciplín, které se dají krásně přizpůsobit malým i starším dětem.
Zařadit minivolejbal do škol je tak společnou snahou všech trenérů a vedení zodpovědných za sportovní aktivity v dané škole. Primární je také vliv volejbalové federace, které se snaží o to, aby minivolejbal byl sportem pro děti dostatečně atraktivním, a to nejen tím, že se zasazuje o potřebné vybavení, ale také o vhodné a zdravě soutěživé prostředí, podněcuje školy a hráče k zapojení (a nejen pro výhru samotnou) a dláždí tak cestičky pro zájem lidí o volejbal i po té, co odrostou školním létům.
V mnoha zemích se hraní minivolejbalu ve školním prostředí odehrává v podobě ligy, kdy se týmy vzájemně navštěvují a pořádají (přátelská) utkání. Pravidla jsou navržena tak, aby soutěž samotná byla více zaměřená na účast, týmovou práci, rozvoj a společné úspěchy, než na cokoliv jiného. Důraz je kladen na společné cíle spíš než na osobní zájmy a tím se tato hra od většiny sportovních soutěží liší.
Vybavení nutné k této hře ve školách je obecně spíše málo nákladné, protože se dá hrát pozměněním stávajícího vybavení a s předměty z jiných disciplín než je minivolejbal. Nedostatek vybavení je problém, kterému čelí při sportovním programu na mnoha školách, ale minivolejbal nevyžaduje zásadní změny ve vybavení a vejde se tak i do nízkého rozpočtu mnoha škol.
10. Jak učit minivolejbal
Trenéři, kteří zodpovídají za trénink nějakého sportu u dětí, musí prvně splňovat podmínku dobré znalosti tohoto sportu – v našem případě volejbalu; a dále si musí ujasnit, kam až chtějí své svěřence dovést a jak je tam dovést. Nejdůležitější je, aby jim ze všeho nejvíc šlo o blaho svých žáků před i po hře.
Zde je několik bodů pro trenéry, kterých by se měli držet, aby svým žákům co nejlépe pomohli se minivolejbal naučit:
- Trenér je povinen nabídnout každému dítěti, jeho rodičům i přátelům porozumění a toho dosáhne tak, že s nimi bude co nejvíce mluvit. Tím bude schopen pochopit souvislosti na pozadí chování jednotlivých dětí a trenér je pak připraven s dětmi lépe pracovat.
Děti jsou různé, a to i když pochází ze stejného domova, a proto jakákoliv generalizace může trenérovi ve snaze o porozumění jen uškodit. Je nutné ke každému dítěti přistupovat osobně a jakákoliv naše pozorování, setkání atd. není možné generalizovat.
- Před tím, než půjdou děti hrát minivolejbal na hřiště, je zapotřebí jim zprostředkovat teoretické základy volejbalu. Když jim nabídneme teorii jako první, mohou pak převést znalost přímo do akce, což je rozhodně jednoduší než snažit se hrát a porozumět zároveň.
Snažit se zároveň hrát a porozumět najednou není pro děti dobré, protože jim zahlcuje mozek velké množství informací různého druhu. A to je určitě cesta jedině k tomu, aby o tento sport ztratily zájem a přestaly hrát.
- Pro udržení zájmu dětí o minivolejbal je zapotřebí udržovat vždycky správné podmínky bez rozptylování a zbytečného stresu. Stres a tlak je pro rozvoj sportu u dětí škodlivý, a pokud se ho nezbavíme, bude nám kazit veškeré snahy.
Součástí udržování správných podmínek je zajištění pochvaly, když si ho hráči zaslouží. Nedostatečná pochvala je emočně stresující a je špatná pro každého – nejen pro děti. Když se hráčům vede, měli by být chváleni, a když se dost nesnažili, je zapotřebí je povzbudit k vynaložení větší snahy.
Také musíte pracovat na tom, aby měli žáci správné vybavení jako například dres, míče a tak podobně, ale zároveň je nutné nezatěžovat svěřence finančně až příliš.
- Pro lepší výkon je dobré rozdělit mezi hráče v týmu odpovědnosti. Tím se také učí důležitost tým buildingu a týmové práce a děti se stávají ve výsledku lepšími jednotlivci.
Když hráči ví, že jejich činy nebudou mít důsledky jen pro ně samotné, ale i pro celý tým, snaží se chovat lépe než obvykle a budou se snažit vyvarovat chyb, které v minulosti opakovaně zasáhly i jejich spoluhráče.
- Do tréninků je dobré zapojit i prvky jiných sportů, aby se zajistila fyzická ohebnost, síla, hbitost a vůbec celkový rozvoj. Vštěpování těchto dovedností udržuje v dětech zájem o aktuální aktivity a dřív nebo později se také na těchto aktivitách ukáže, jak jsou dobří.
Běh, gymnastika, skok a jiné sporty je možno zařadit během tréninku a je možné věnovat jedné nebo druhé aktivitě i celý jeden trénink.
- Děti se musí před tím, než se pustí do samotné hry, dostatečně rozcvičit a připravit se. Jak důležitá je rozcvička ví jistě každý trenér – platí to i zde, že dobrá rozcvička minimalizuje zranění. Ze stejného důvodu, totiž aby se předešlo zraněním, se absolutně pro děti v tomto věku nedoporučuje posilování, protože u něj naopak šance na zranění stoupá. Je klíčové mít stále na mysli, že se jedná o děti. Takže nejlepší je před vlastní hrou rozcvička na zahřátí, která připraví i jejich mysl. Dobrý trenér zpravidla zná, jaké aktivity jeho svěřence na hru připraví nejlépe. Samotný trénink je potřeba dobře plánovat, aby se postupovalo od snadného k těžšímu, od jednoduchého ke složitému.
- Když si jako trenéři stanovujete své cíle a záměry, vždy se snažte, aby šlo o cíle a záměry realisticky dosažitelné, specifické a dostatečně motivující, a aby bylo možné úroveň dosažení těchto cílů nějak změřit. Dobří trenéři se vyznačují tím, že jsou schopni pro své svěřence najít přesně takovou tenkou hranici. Pokud nejsou trenéři schopní dětskou mysl dostatečně motivovat, budou svědkem toho, jak děti rychlostí blesku ztrácí zájem. Děti v tomto věku je velice snadné demotivovat a tak zůstává velkým úkolem trenéra vymyslet, jak jejich zájem udržet. Když budou stanovené cíle nereálné a nejasné, děti to bude zbytečně zatěžovat a bude pro ně těžké pochopit, co se mají vlastně učit. Dětští psychologové se shodují, že nejlepší cestou jak si dětský zájem udržet je dělat věci jednoznačně a srozumitelně. Dětská mysl, jakkoliv bystrá, nedokáže zpracovat nejasné informace.
- Kdokoliv, nesoucí zodpovědnost za pilování dětských dovedností, ať už při minivolejbale nebo při jiném sportu, musí pochopit, že jeho role není jen vést trénink nebo učit, ale že někdy je potřeba být i pověstným ramenem, na kterém se děti mohou vyplakat, něco jako rodičovská postava, a ještě mnohem víc. Je také nutné podotknout, že takový člověk musí vědět, kdy je nutné odsunout osobní pocity a soustředit se na to, co je někdy lepší pro tým jako celek.
Výše uvedená slova jednoduše znamenají, že trenéři budou mít své oblíbence, ale při jednání se členy týmu by se toto nemělo příliš často dostávat na povrch. Taková situace by totiž vytvořila nezdravou dynamiku vztahů v týmu a pro vnější výsledky by měla katastrofální následky.
- Někteří jednotlivci v týmu mohou potřebovat tréninky navíc, aby udrželi tempo se zbytkem týmu. Trenér musí být vždy připraven tuto péči navíc nabídnout. Tím nejen že pomáhá jednomu ze svých svěřenců zlepšit se ve hře, ale také učí ostatní děti cennou lekci a zasévá v nich semínko vůle oplatit ve vhodnou chvíli jeho péči svými nejlepšími výkony.
Učení minivolejbalu není výzva pro obyčejné trenéry, je to výzva pro lidi, které to s dětmi umí a kterým na dětech záleží. Důvodem je to, že tato hra nikdy nebyla a nikdy nebude o výsledcích jako takových, ale o pěstování povahových rysů, které už v dětech zůstanou jako trvalý vklad.
Naučit se hru je o trpělivosti, fyzické zdatnosti a o zaměření na cíl. Je dobré mít takovou strukturu podpory, která věří v hráče a dostatečně podporuje jeho schopnosti. Každý v tomto procesu učení a vybroušení umění minivolejbalu hraje svoji roli, od trenéra, přes rodiče, učitele až po sourozence.
11. Minivolejbalové turnaje ve světě
Po celém světě se koná množství minivolejbalových soutěží organizovaných různými národními federacemi i mezinárodní volejbalovou federací. V mezinárodních soutěžích obvykle hrají zástupci jednotlivých zemí nebo kombinace různých nenárodních týmů složených podle specifického místa a minivolejbal se hraje po dobu několika dní. Cílem těchto zápasů je obvykle představit své hráče hráčům z odlišných podmínek a nechat je se vzájemně poznat.
Mnoho z nich se také obvykle koná zároveň s hlavním proudem volejbalových soutěží. Příkladem je Mini plážový volejbalový zápas, konaný zároveň s Montreux Volley Masters – 25. ročník konaný v roce 2014. Tato konkrétní soutěž chytře kombinuje minivolejbal a plážový volejbal do jednoho pulzujícího zážitku. Obvykle se při ní účastní stovky týmů.
Ve Spojených státech některé okresy pořádají meziškolní soutěže hrané ve formě ligy. Tento konkrétní styl není obvykle tolik zaměřen na výhru, protože se může stávat i to, že hráči se objeví v barvách soupeřova týmu.
V Japonsku také pořádají školy soutěže zaměřené na zvýšení účasti ve volejbale napříč celou zemí. Do této hry se tam zdravě investuje a při představení národních týmů se ukazují i získaná ocenění.
Chcete-li najít zápas konaný ve vašem okolí, obraťte se na Národní volejbalovou federaci podle své země původu. Tam se obvykle registrují veškeré probíhající soutěže. A rádi tam také vidí, že se začínají pořádat i nové zápasy.
12. Závěr
Volejbal je jedním z nejoblíbenějších sportů na světě a hraje se ve více než 200 zemích. Je také jednou z hlavních olympijských disciplín. Minivolejbal je sport, který dokáže zapojit do volejbalu děti od útlého věku. Je to základní kámen pro budoucí sportovní hvězdy (nejen volejbalové), protože dovednosti, které se za jeho pomoci učí, je možné využít při více než jen jednom druhu sportu – dokonce ani ne jen čistě při sportu samotném. Spíše jde o to, že se tak připravuje mládež na budoucnost jak sportovní, tak i mimo sport. Je to jeden z vynikajících příspěvků Světové volejbalové federace k rozvoji dětí.
Za přeložení článku děkujeme firmě Gaudeo.
