Populární americká volejbalová stránka uveřejnila zajímavý článek, kde autor vysvětluje, proč je důležitější se na hřišti vyvarovat vlastních chyb, než oslňovat razantním úderem, který končí mimo hřiště. Foto: FIVB
Profesionální hráči volejbalu se velice často soustředí na eso, tedy přímý bod z podání, jen aby se o nich mluvilo, jak vynikající výkon na hřišti předvedli. Jenže! Pokud jste trenér nebo hráč, určitě víte, že dvě věci, které co nejvíce souvisejí s vítězstvím v zápase jsou omezení chyb v útoku a omezení chyb na podání. Tyto dvě věci byly jedním z hlavních pilířů hry USA pod vedením známého kouče Hugha McCutcheona.
Trenér McCutcheon přidává tento příklad. Pokud máte tým, který ztrátuje na 55% a bodové míče hraje na 45%, tak to znamená, že pokaždé, když dají míč soupeři – získají 9 z 20 míčů a pokaždé, když jim soupeř dá míč – získají 11 z 20 míčů.
Ale! Vždy, když hráči útočí do autu nebo servírují do autu, získají 0 z 20 míčů. Z toho vychází, že tady opravdu není mnoho důvodů útočit nebo servírovat míč do autu. Čísla jsou čísla, proto je důležíté soustředit se na to, aby byl míč v hřišti.
Prezident volejbalové federace USA Doug Beal říká: “Je daleko důležitější dostat do podvědomí hráčů to, že musí podávat uvědoměle do správné zóny nebo na hráče, než učit vynikající skákané podání stejně, jako podával špičkový volejbalista Stanley, jehož servis a útoky byly hlavní zbraní týmu USA při zisku zlatých medailí na OH 2008 v Pekingu.
“Všichni chceme naučit své smečaře dělat body, ale je daleko důležitější naučit je, kdy je ten správný okamžik na získání bodu útokem. Musíte brát ohledy! Jak dobrá je nahrávka? Jak dobrý je blok? A nejdůležitější, jestli jste v dobré pozici,” vysvětluje odborník Doug Beal.
.
