“Po stříbře v Pekingu (OH 2008) vraceli do Brazílie přikrčeni. Na letišti bylo pár lidí a ti se nás ptali proč jsme tak špatně dopadli“, říká trenér brazilské reprezentace.
Tento článek je druhou částí příspěvku trenéra brazilské reprezentace na konferenci v polské Bydgoszczy, která se konala v srpnu 2010.
Myslím si, že polští hráči po získání stříbra v roce 2006 byli v Polsku přeceněni. My jsme se po stříbře v Pekingu (OH 2008) vraceli do Brazílie přikrčeni. Na letišti bylo pár lidí a ti se nás ptali proč jsme tak špatně dopadli. To byl jeden z podnětů, proč jsem se rozhodl i nadále vést reprezentaci Brazílie.
Družstvem, které hrálo nejpohlednější volejbal byla Brazílie v Barceloně 1992. Nejstarší hráč měl 27 let. Proč to družstvo úspěšně nepokračovalo po tak dobré hře? To není kritika, je to lekce jak se poučit z toho co se stalo. Byla to lekce, která nám ukázala jak jít dopředu a jak dělat věci pro dobro družstva. Je velmi těžké obhájit první místo na jakékoliv soutěži, ale ještě těžší je udržet se na nejvyšší úrovni pod ohromným tlakem.
Věděl jsem, že pouze otrocká práce může vést k úspěchům. Věřil jsem tomu.
Mimo to výhra po deváté ve Světové lize a po osmé v posledních 10-ti letech nebude nic znamenat pokud se nevrátíme s úspěchem z MS, bez něho by byla naše účast považována pouze za „výlet“. Věřil jsem v sílu týmu, ale ne v to, že jsme favority. Jsou týmy, které jsou stejně silné jako my a možná i silnější z pohledu potenciálu hráčů. V této mé situaci bych měl asi hledat prostředky méně náročné, ale já prostě věřím svým hráčům. Vím, co od nich mohu očekávat.
Vracím se k dotazu jaká je charakteristika mistrů. Mám takový příklad, jak já vidím mistra. Zeptali se trenéra tenisty Rafaela Nadala, jak on vidí mistra. Odpověděl: „Nadal nemá takovou techniku jako Federer, ale má jiné vlastnosti – velkou vůli a předpoklady. Základní vlastností kvalitního mistra je schopnost koncentrace na následující akci. Nejdůležitější je to, co bude následovat.“
Já svou práci také stavím na tom, co bude následovat, na budoucnosti. Malý příklad: prvním velkým úspěchem na počátku mé práce bylo, vítězství v Katovicích v roce 2001 a titul na MS v roce 2002. Brazílie se poprvé stala mistrem světa. Všichni říkali jak je to „super.“ Byl jsem tehdy velmi neklidný a hned v noci po vítězství jsem začal přemýšlet co dál. Do roku 2002 jsme vždy začínali trénovat od 9 hodin. Ještě na letišti, bezprostředně po návratu, jsem hráčům oznámil, že v nové sezóně začneme trénovat od 8 hodin ráno. Hráči se začali ptát, jestli to není brzy, že budou muset vstávat v 6, aby stihli snídani na 7. hodinu. Tak to prostě bývá. Kdybych měl v týmu 16-ti letého hráče tak ten by byl bez řečí připravený už od 6. hodiny ráno. Jestliže mám u sebe mistra může nastat problém.
V roce 2003 jsme vyhráli Světový pohár a kvalifikovali se na OH. Přemýšlel jsem celou noc a na letišti jsem hráčům oznámil, že od nové sezóny budeme začínat od 7 hodin.
Od roku 2002 do 2004 měl pouze jeden tým více výher s námi než my s ním – Polsko mělo 3 vítězství my pouze 2. Ve čtvrtfinále jsme byli pasováni do role favoritů. V hlavách jsem měl prohru s Argentinou před 4 lety v Sydney. Tehdy Brazílie skupinu vyhrála a Argentina skončila ve skupině čtvrtá. Před zápasem se snažím hráčům některé mé postřehy připomenout. Někdy jim i napíšu. Například toto: „Který tým vstával tak brzy a pracoval tolik co my?“ Smyslem je připomenout jak jsme pracovali, co vše jsme pro úspěch vykonali a díky tomu jsme se posunuli tam, kde jsme.
V době tréninku připravujeme a to zvláště pro ty nejlepší hráče takové úkoly, při kterých si uvědomí, že bez práce spoluhráčů nemůžeme dosáhnout stanovený cíl. Pouze pomocí celého týmu je možné společného cíle dosáhnout.
A JEŠTĚ JEDEN PŘÍKLAD CO ZNAMENÁ MISTR, TENTOKRÁT Z TÝMU USA…
Na turnaji jsme se cestou do šatny potkali s reprezentací USA. Všiml jsem si, že jejich mistr Charles „Karch“ Kiraly nese přes rameno síťku s míči a v ruce nápoje. Udivilo mě, že americký mistr se stará o nošení míčů a pití, zatím co mladí pochodují se sluchátky na uších. Po několika dnech jsem měl příležitost se ho na to zeptat. Odpověděl: „Je to můj tým a míče mu slouží k tréninku a do hry a já chci být tomuto týmu prospěšný“.
Myslím si, že starší hráči musí být tvořiví, stmelovat tým, dávat mu sílu.
Jste stále pod tlakem, snažíte se tyto situace modelovat nebo jim necháváte volný průběh?
Pro nás je přirozené vyvíjet tlak po celou dobu tréninku. Každá akce, kterou hrajeme je na patřičné úrovni a pod psychickým tlakem. Já pracuji tak, že stanovuji cíle pro tým a v průběhu tréninku se snažím vždy zvyšovat jeho obtížnost. Jeden míč navíc, ještě jeden obtížnější míč, kolektivní zodpovědnost za nepodařenou akci. Snažím se o to, aby vzrůstalo týmové napětí při realizaci akce která má vést k úspěchu. Přiznávám, že občas udělám chybu, často přeháním. Důležité je umět se přiznat a omluvit se. To nemůže být tak, že já jsem tady šéfem. Jestliže si uvědomím, že jsem to přehnal, musím to umět napravit.
Bylo těžké přesvědčit tým po vyhraném turnaji, aby začal trénovat o hodinu dříve a jak jste toho dosáhl?
Zpočátku to bylo těžké, ale oni chtěli vyhrávat, pocítili jak chutná vítězství. Po 2,3,4 letech to bylo stále těžší a těžší. Já věřím v to, co dělám, mám sílu je přesvědčit, aby to akceptovali a to i za cenu, že půjdu do konfliktu s nějakým hráčem. Oni pochopí, že jestliže nebudou souhlasit, tak nemůžeme být týmem, jakým jsme dosud. Historie nás učí, že jestliže ztratíme ten zápal pro to udělat něco navíc, pak v následující sezóně, v následujícím zápase „půjdeme dolů“. To platí pro všechny sporty.
My trenéři chceme, aby nás všichni hráči akceptovali, ale to není správný směr pro soužití trenéra s hráči. Musíme pracovat na tom, abychom z hráčů dostali co nejvíce. Již mnoho let pracuji s Gibou, je to hráč, který už vyhrál vše. Je možné říci, že jsme si navzájem velmi blízcí, ale pokud jde o práci, vyžaduji od něho to samé co od jiných a navíc po něm požaduji, aby byl vzorem ostatním.
Ke struktuře tréninku. Ráno pracujeme bez skákání, cvičíme obranu a příjem. Jezdí s námi trenéři, kteří útočí z vyvýšených pozic. Na ráno připadá i fyzický trénink. Odpoledne je vyhrazeno pro vše co je spojené se hrou a skákáním.
V období, kdy máme více času trénujeme také na pláži. Je to příjemná změna, při které si odpočineme od haly. Máme trochu jiné pojetí techniky, pokud jde o obranu a příjem podání a to nám trénink na pláži v méně agresivním režimu práce umožňuje.
Pro volleycountry.com přeložil Jiří Mach a Belmondo.
