S příchodem prosince začalo nejen adventní a předvánoční období v tuzemsku. Volejbalisté Příbrami si rozbalili první dárky už nyní. Nejenže postoupili do čtvrtfinále Českého poháru výhrou 3:1 nad Kladnem a v boji o Final Four vyzvou mistrovské Karlovarsko. V kabině také přivítali bývalého reprezentanta Aleš Holubce, který vypomůže Kocourům v nejbližších utkáních. Foto: archiv Deníku


Aleš Holubec je v českém volejbale hodně známé jméno. Reprezentaci dělali kapitána. Prošel si Opavou, Odolenou Vodou, Libercem nebo Kladnem, kde v minulosti slavil mistrovský titul a uvažoval, že by se do něj vrátil. Stalo se tak, ale v dresu soupeře a jednoho z rivalů. Nyní bude vypomáhat Příbrami. Do haly se specifickým stropem se vrátil a pomohl Kocourům postoupit přes středočeského soka do čtvrtfinále Českého poháru.

volejbalová cvičení o zeď

Co tak najednou, že přišel návrat do vrcholového volejbalu?
Nebude na moc dlouho asi, jelikož to systém dovoluje, tak jsem přišel vypomoci. V Příbrami mají zraněné středové hráče a tím, že jsem odehrál sedm sezon pod trenérem Démarem, tak máme dobrý vztah a chtěl jsem mu pomoci. Víceméně vše se točilo kolem tohohle a ne, že bych byl nějak horlivý po návratu. Spíš výpomoc v rámci dobrých vztahů.

Jaký byl tedy návrat?
Tím, že jsem šel rovnou do akce bez tréninku, tak jsem neočekával nějaké velké zázraky. To důležité tam bylo – postup. Za něj jsem rád. K mému výkonu bych řekl, že ještě nejsme sehraní s nahrávačem, což se projevilo a v ostatních činnostech se jednalo o standard, tak jsem spokojený.

Jak dlouho budete v Příbrami?
Nechci se k tomu vyjadřovat, protože máme domluvu s Příbramí. Bude se odvíjet zápas od zápasu. Primárně pořád patřím Hradci, kde rozjíždíme projekt a jsme horliví, abychom se posouvali každou sezonu. Co vím určitě, tak že se tam ještě v letošní sezoně vrátím, ale kdy, si nechám pro sebe, abych nepomáhal soupeřům.

Máte vyřízený přesun jako například v hokeji formou střídavých startů, hostování a tak podobně?
Víceméně ano, ale ono to tak úplně nejde. Ve volejbale jsou přestupy dovolené do 16. ledna a v rámci nich je tohle dovolené. Po tomto datu už to nejde, takže každý si může domyslet, do kdy můžu vypomoci Příbrami. Jak říkám, nejednalo se o výkonnostní důvody, ale z příčin zranění. Ve chvíli, kdy přijde kanadský blokař a řekne, že je připraven, tak budu ustupovat.

Příbrami se letos daří nadmíru parádně. Prohání České Budějovice a Karlovarsko. Jak se nastupuje do tak výborně rozjetého vlaku?
Upřímně jsem měl z toho strach ještě den před zápasem. Říkal jsem si, jestli se nejednalo o blbost, když člověk vystoupí z rozjetého vlaku. Fyzicky jsem o sebe neměl strach, i když je pravda, že došlo na myšlenku, že pokud dojde na pět setů, tak nevím, jestli to úplně dám. V Příbrami jsou ale bezvadní kluci. Zapadl jsem mezi ně a byli ke mně otevření od prvního momentu, kdy jsem se objevil v šatně. Možná jediná nevýhoda, že v týmu neznám jediného hráče. Bál jsem se toho, ale nakonec jsem spokojený.

Váš přesun se odehrál hodně narychlo. Dalo se vůbec za tak krátkou dobu sehrát nebo si něco říct ke hře?
Ne, vůbec. Jenom jsme si řekli nějaké základní signály pro střed, které mám oblíbené a chtěl bych je hrát. Možná z toho byl trošku nervózní a věděl, o co se hrálo, tak se nahrávce se mnou celkem vyhýbal. Tím ale, že jsem útočný typ a tak pro mě bylo trošku obtížnější udržet koncentraci, protože nahrávek na můj vkus bylo málo středem. Připisuji to tomu, že jsme spolu netrénovali, takže na někoho musela padnout deka.

Ve čtvrtém setu bylo jasné, že postupujete v poháru do čtvrtfinále. Vedle vás se postavila řada mladých hráčů. Jak jste si v tu chvíli připadal?
Úplně v pohodě. Přesunem do první ligy se člověk pohybuje mezi mladými hráči, kteří se v ní vyhrávají. Nikdy jsem věk extra neřešil. Beru každého jako volejbalistu. Samozřejmě, že člověk se snaží spoluhráče podpořit, protože když byl v jejich věku, tak každá rada od staršího byla drahá. Když mi někdo něco poradil, tak jsem se hodil do klidu, což se snažím dělat taky. Cítil jsem se ale jinak normálně.

Je něco, co jste jim radil?
Co se týče technických věcí, tak to mi ani nenáleží, abych do toho trenérovi mluvil, protože jsem se objevil v týmu teprve teď. Ačkoliv mě občas svrběl jazyk, tak jsem se držel, abych něco řekl, protože by to z mé strany bylo nefér vůči nim. Spíš jsme řešili taktické záležitosti. Na síti jsem se snažil říct, koho bráníme, jestli skákat nebo ne. Jestli pomáhají nebo ne. Spíš hlavně strategii jsme řešili.

Autor: Ondřej Jícha

Zdroj: pribramsky.denik.cz