Volejbal je bezkontaktním sportem, při kterém jsou hráči soupeřících týmů odděleni vysokou sítí. Dalo by se tedy předpokládat jen nízké riziko vzniku úrazů. Opak je pravdou. Lidské tělo má své hranice. Nejsme stroje, u kterých lze poškozené součástky mnohdy snadno a rychle nahradit za nové, přesto mnoho sportovců tato fakta nebere vůbec v potaz.
Tento článek vycházi z bakalářské práce Jakuba Karáska, která se zabývá studiem prevence, první pomoci a léčbou úrazů hlezna, vznikajících ve volejbale.
Mezi volejbalisty koluje plno mýtů a nepřesností týkající se problematiky poranění kotníku. Například domněnky o nezouvání obuvi nebo rozcházení poranění. Volejbal hraji závodně již 13 let a za tu dobu jsem se setkal s nespočtem poranění hlezna a sám jsem také 2 zranění prodělal. Musím říci, že ne vždy byl postup zachránců jistý a bezproblémový. Proto bych byl rád, aby kapitoly mé práce posloužily jako praktický návod, jak v těchto situacích postupovat a také bych chtěl shrnout fakta týkající se následné léčby vzniklého poranění a zmínit opatření, které riziko úrazu mohou snížit.
Jen o léčbě poraněných kotníku by bylo možné napsat mnoho stran. Jako zásadní body mého výzkumu jsem si určil stanovení nejčastějšího charakteru poranění kotníků, jakým vyšetřením lékař své pacienty podrobil a porovnání doby rekonvalescence poraněného kotníku s využitím sádrové fixace oproti zafixování končetiny pomocí ortézy.
Uvědomuji si, že hlavní cíl mé práce: „Studium prevence, léčby a první pomoci při poranění hlezna ve volejbale“ je velice obsáhlý a do jisté míry nic neříkající. Proto jsem si nastavil další podcíle, které jasně vytyčují obsahové hranice mé práce. Přehled cílů zobrazuje tabulka číslo 1.
Celá bakalářská práce Jakuba Karáska: 
Poranění hlezna ve volejbale
Za zaslání bakalářské práce Jakubovi Karáskovi mockrát děkujeme 🙂
